Ledva jsem se dneska po obědě vyBrnil a počal po D1 poskakovat k domovu, vypl jsem rádio, nechal ho jen na Traffic Info a zamyslel se.
Konstruktivně a s Brnem, D1, dneškem a tak zcela nesouvisle - totiž nad vírou.
Každej nějakou máme, každej jsme věřící. V boha (a že jich je), lásku, Ji, Jeho, církev (a opět že jich tu máme), prachy, naději, posmrtnej život, špagetovou obludu nebo že Baník porazí Barcelonu. Zřejmě to
nějak potřebujem, máme to nabootovaný a kdo nevěří v nic, věří v to, že neni v co věřit, a lup ho tam, má to tam taky. Čímž bychom se dostali až k sémantice a o tom bylo a bude napsáno tolik, že pokračovat nemá cenu, dyk mi rozumíte.
Já to ale vzal z jiný strany - tři konkrétní příklady z mýho okolí, příklady mně blízkejch lidí, kteří tu svou víru našli, tvrděj jak jsou šťastný, ale všem kolem připadá, že jim akorát jeblo, začali se chovat divně, zpřetrhali kontakty, zahodili lásky,
kámoše, kapely, udělali věci krz svou víru i dost divný (urážky, pomluvy, nedodržení slibů...).
Jsem už dost starej na to, abych se sebou nechával vyjebat jak zamlada, na druhou stranu ovšem taky na to, abych byl se všim hned hotovej, prohlásil o někom že mu zkrátka hráblo a je to vůl, snažim se (jakkoli to nejde) vidět ty věci vícero očima, z
vícero úhlů, objektivně (existuje osobní objektivita?).
Co dovede velmi inteligentní, relativně úspěšný, šikovný, oblíbený lidi (v těchto třech případech spolu zcela nesouvisející, neznající se, pocházející takořka ze statistickýho vzorku různejch společenskejch vrstev) k tomu, aby za sebou spálili mosty,
obsypali svoje okolí špínou pro zvýraznění svý čistoty a vrhli se do tupýho následování svýho jakýhosi čehosi, ať už je to mimozemšťan, Ježíš Kristus nebo skvěle manipulující psychoanalytik?
"Seš tydýt a prdim na tebe!" (tzn. oplatit stejnou mincí) by bylo jednoduchý, šikovný a praktický. Ale nejde mi to. A tak se občas dívám, co dělaj, jak žijou, jaký neskutečný snůšky keců a cintáty hodný e-mimina nebo křížovky v sobotní příloze
regionálního plátku sdílej na facebooku, jak se chluběj svym štěstim, který dřív považovali za neštěstí, jak odsuzujou to, za co dřív kopali.
A kdyby to hergot byli nějaký blbci, mávnu nad tim rukou. Ale nejsou. A nejsou ani zlí, vyčůraný, nebyli nešťastný, frustrovaný, nevim co. Snad mi rozumíte.
Pokud vás to zajímá, taky mám svou víru. Myslim že po smrti ještě leccos bude a pokud nejste direktně hajzl, bude to celkem dobrý, a že než to přijde, stačí štěstí a všechno dopadne celkem solidně. A všechno zlý je pro něco dobrý (o tom jsem se na vlastní
kůži přesvědčil už Xkrát). Nazvěme to poučený optimista.
No a kdyby to nevycházelo, ještě mám v zásobě tu Církev létající špagetové příšery.
Furt je to ještě dobrý.
