Útržky z lodního deníku, 11.-14.4. 2013
Velevážení vážení, jelikož jsme zbytek neděle strávili regenerací organismu a mysli, uklízením dodávky a přemýšlením nad tím, jak jsme si to skvěle spolu a se všema zúčastněnýma užili (někteří vědí jen z vyprávění), tak si můžete přečíst krátké povídání z palubního deníku až nyní.
Den první, čtvrtek, slunečno, místy oblačno, plni síly se celý ansábl plus jeden muž nalodí a vyráží směr Brno, kde se chystáme dobýt klub Metro. Nálada skvělá, cítíme formu, dnes by to mohlo jít!! A taky že jo, proto večírek po koncertě pokračuje až do ranních hodin a cestou na hotel doplňujeme zásoby kaviáru a šampaňského v oáze Tesco 24h. Hotel, rána, tma, AU, světlo, ráno, sprcha a vstát.
Den druhý, pátek. I přes počáteční příznaky mořské nemoci se opět zmocňujeme vesel a za bojového zpěvu se přesouváme do Olomóca. Hodina strávená v zácpě na dálnici nám náladu nepokazila a coby zkušení kozáci mezitím sbíráme střípky příběhů z předchozího večera a sestavujeme prapodivnou mozaiku plnou napětí, humoru a tajemství.:) Jsou čtyři hodiny po poledni a proto rada rozhodla zakotvit v zátoce na náměstí v Olomóci, kde dobrý pivo maj a hruškovici též; a zde doladit plán a strategii dalšího postupu... tady zápisky končí, lze se jen dohadovat co následovalo, jen pár stop po vytržených stránkách a proto tedy čteme dále.
Sobota, den třetí, 8:30 ráno, kdesi mezi peklem a zemí, příjezd na penzion, těžká únava, počítání prvních ztrát, nevolnost a touha spočinout. Proto zasedáme ještě chvíli ke stolu a společně snídáme co ubytování skýtá. Teprve poté
uleháme, abychom se vzbudili za čtyři hodiny a museli se zmátožit k poslednímu tažení. Útěchou budiž, že v Olmíku jsme podali prý výtečný výkon (aspoň co se koncertu týkalo :)) a Zlín není od našeho noclehu už tolik daleko. Proto s nasazením
všech sil opět nacházíme kvalitní Zlínskou krčmu a vyčkáváme večera, viz. sobotní příspěvek s tetováním (pozn.redakce).
Do Masters of Rock Café dorážíme před 23.hodinou a rovnou nosíme věci. Za 10 minut nástup na pódium, poslední vteřiny a... Zde zápisky opět končí a následuje jen změť nečitelných obrazců, hesel, rozličných jazyků a dalších symbolů. Věci následující
dokumentuje pár fotek s fanoušky, rozhovory s ostatními členy cele flotily (zakázanÝ ovoce a Totální nasazení) a možná i jiný audiovizuální materiál o kterém nevíme. Pak jen nekonečná cesta domů, které se @Jakub Sedláček nezalekl a po několika desítkách
hodin nespánku nás odkormidloval až do rodného města.
Neděle, den č.4, 6:00, Benešov, vyložit dodávku, pac a pusu, čau. Rokenrol je nejtěžší práce na světě.:)
Vaši MY
