Babiczka procitá, je moudrá i mazlivá, zkrátka Vás zulíbá!
Jedenáct let spala formace ostravských muzikantů, hrajících, jak sami
v nadsázce tvrdí, jakýsi křesťansko-psychedelický elektro folk, v polo-
komatozním očekávání sebe i posluchačů. Bohudík usoudili, že nechat
„BABICZKU" nadále u ledu či dokonce ji předčasně pohřbít by byla trestu-
hodnost přímo barbarská.
Znalí z nás, a dokonce i Ti méně, si vybaví v kulturním kontextu slovo
babička okamžitě buďto jako dogma povinné četby ze základní školy
(nenechte se zmást, při poslechu Babiczky se o žádnou povinnost
rozhodně jednat nebude) nebo jako jednu z krátkometrážních prvotin
děsivě geniálního Davida Lynche (Grandmother). Nelekněte se, nikdo tu
nenamíchal Němcovou s Lynchem (to určitě jednou udělá David sám),
ale i tady, na debutu Babiczka Líbá, se kombinuje docela ve velkém
a hlavně dobře. Na ploše 45-ti minut nám hlavní protagonisté projektu
(Roman „Omiq" Chvíla, David „Vulgot" Dvořák, Dj Kmín, Sub.d.visionz
a C-phone) dokazují, že udělat něco svěžího, odvážnějšího, co nepostrádá
esprit, je hravé a netrpí přitom křečí, by nemuselo být utopií dokonce ani
v Ostravě. Muzikanti v kolaboraci s kytarami Mroše si to ve dvanácti
kouscích rozdávají s mnoha styly a různě je kombinují.
Album však jako nesourodý propletenec rozhodně nepůsobí. Je vyvážené,
kompaktní a komunikativní. Hoši i děvčata se zkrátka bavili nezahleděně
příliš sami do sebe a je to znát. Elektro trash, d‘n‘b, folk, Vodňanský
se Skoumalem, rap a dokonce i lehce dekadentní latino s vokálem Mily
Prokopové. To je kompilát žánrů, kde by se ztratili i zkušenější borci.
Naše Babiczka však nebloudí a v okamžiku, kdy se jakoby na moment
začíná ztrácet, šlehne obočím a znovu směrem k Vám vykročí.
Nechte ji přijít až k sobě. Babiczka Vás bude líbat!
A umí to!
Barilla
