Louis......... Kytara
Bohdan..... Bubny
Instrumentální duo britsko-českého původu.
Klíčová otázka zní: mohou dva lidé předstírat kapelu?
Původní tvorba v pečlivě střežených hranicích vážnohudebního rock´n´rollu.
ŘEKLI O NÁS
"Je neděle v noci, je mi jedenáct let, vstávám z postele a jdu do předsíně, kde máme ledničku, opatrně abych neprobudil rodiče, dojdu k ní a otevřu ji, pomalu, aby nevydala žádný zvuk. Teď ještě otevřít dvířka od mrazáku,
dýchne na mě studený vzduch. Pomalu strkám hlavu dovnitř, do zledovatělého mrazáku, a chvíli ji tam nechávám, cítím, jak mi přimrzá ucho. Museli jsme tehdy mít velký, hodně velký mrazák anebo jsem já musel mít hodně malou hlavu.
Jistě se ted’ ptáte, proč jsem něco tak podivného prováděl... Ze strachu ze školy, z pondělí, z první ranní hodiny, kterou byla Hudební výchova, pro mnoho jiných mých přátel z jiných základních škol oddechový radostný předmět. Ne tak pro mě, ne na naší
škole, kde vládl hudbě Miroslav Střelák, autor učebnice hudební výchovy pro základní školy. On učinil z tohoto předmětu jeden z nejobávanějších a ze mě svého obětního beránka. Proto strkám hlavu do mrazáku, toužím se pobudit s bolestmi v krku a horečkou a
nemuset ráno do školy, tak moc se bojím hudební výchovy, tak moc se bojím hudební teorie, čtení a vytleskávání not. Tak jsem vychován ke strachu z hudby a můj vztah k ní je navždy poznamenán.
Jen krůček po krůčku se občas podaří to prokletí nalomit jako třeba při poslechu skladby skupiny Bagnobox s názvem Elektronický remix sebe sama... má hlava zvolna roztává a ledová krusta praská..."
Vojtěch Mašek, fantastický zoolog, Spolek přátel méně známých živočichů
Související odkaz
Vznikli jsme na konci léta 2011, rozhodnuti vytěžit maximum z konceptu kapely o dvou lidech.
Hrajeme autorské sklaby, v nichž se úspornost personálního obsazení snažíme vyvážit bohatstvím melodie, harmonie, rytmu a jiných zábavných věcí.
Pódiová show a bavičské předěly mezi čísly zatím na příliš vysoké úrovni nejsou. Nahrazujeme je kouzlem nechtěného.
V chtěném i nechtěném se budeme nadále zlepšovat.
Rozmnožujeme svůj repertoár, takže na každém koncertě by se měla objevit nejméně jedna nová skladba.
Nezpíváme. Přesto občas při uvádění skladeb mimoděk užijeme slova "píseň". Přestali jsme to považovat za přeřeknutí. Poměrně komplikovanou muzikologickou analýzou jsme nakonec došli k teorii o tom, že podmínkou písně není přítomnost textu, nýbrž přítomnost příběhu, a to prosímpěkně i latentní.
Naše skladby příběhy mají. Ne takové, které si můžete vyprávět u krbu. Musíte prostě přijít na náš koncert a poslechnout si tam naši muziku.