stojí za kus řeči, řekl bych.
První zahráli Čárkáči - celkem jim to sedlo, a i když Víťa kňoural něco o angíně, měli Čárkáči slušný grády.
Vlastně byl ale ze všeho nejdřív Jiříček, který na úvod celé akce přečetl první set svých rozervaněpunkových básní.
Po Čárkáčích jsme měli jít my a pauzu vypnil opět Jiříček, jehož básně byly s přibývajícími pivsony a džojnty o něco rozervanější.
Pak dorazil Balvan a Besídka mohla spustit. Celkem se dařilo, až na to, že jsem hnedka zkraje vnesl zmatek do úvodního "Prologu", neb jsem v nekontrolovatelné zlepšovací vášni, jež se mnou cloumala celý čtvrtek a pátek dost podstatně změnil
frázování refrénu, což se měli Milan s Balvanem dozvědět až během hraní.
Při druhé skladbě tj. "Po západu" pro změnu Miláno rozjel rytmer o dost rychleji, nicméně jsme na to s Balvanem spustili, načež to Milan během úvodních taktů korigoval do správného tempa a o mě se pokoušel infarkt.
No pak už jsme pokračovali celkem standartně, takže naše veřejná premiéra se, mám ten dojem, docela vydařila, popovický gang nás nevypískal dokonce někdo i tleskal a Jiříček tančil a Radim po koncertě konstatoval, že se mu naše vystoupení
líbilo.
Do pauzy po nás nastoupil s básničkami opět Jiříček, ještě o něco víc rozerván a pak atmosféra zhoustla, neboť se rozjeli IASP s tím novým basákem, kterýmu to docela šlo, akorát jsem měl neustále dojem, že ho od někud znám.
Za deset jedenáct, ohlásil Balvan, že už je za deset jednáct a tak jsme s Balvanem mazali na poslední autobus do Stránčic a pak direkt nach Prag. Cestou jsem řešili budoucnost České pirátské strany a na nádraží Vršovice jsme deset minut po půlnoci
konstatovali, že to byl docela dobrej den a ještě lepší večer...
Mějte se zasněženě!
meloun
