Nejde vlastně tak úplně o nové nahrávky, byly pořízeny na níže uvedeném koncertě v klubu XT3. Nečekané pro nás ovšem bylo, že byly vypáleny na minidisk. Sám osud tomu chtěl, že jsem jediným majitelem minidiskového přehrávače a rekordéru v naší kapele a
samotná pořádkumilovnost mojí matky tomu chtěla, že jsem ho nemohl najít. Šťastná zpráva přišla až v září, kdy má zoufalost konečně udolala respekt k soukromí zbylých členů rodiny a já jej našel v šuplíku svojí sestry, o jehož obsahu sama nemá ponětí, neb
se jej po předchozích zkušenostech s nálezy radioaktivních materiálů bojí otevírat. Mé nadšení, ihned oslaveno několika lahvovými Braníky (Obchodní značka Bráník je majetkem firmy Pivovary Staropramen a.s.) opadlo, jakmile jsem zjistil, že je
zcela vybitá baterie, což se nikterak neslučuje s chodem jakéhokoli bateriově poháněného elektrického přístroje, stejně jako zjištění, že tužkovky fakt nepomůžou a následné neobjevení potřebného adaptéru o výstupních hodnotách U=6V I=0,5A
stejnosměrhého proudu. Po několikanásobném prohrabání celého bytu, tentokrát již bez jakéhokoli studu, se výsledky brzo dostavily. Našel jsem již oplakaný kapodastr, ladičku, 2 funkční zapalovače, jeden nefunkční, mé velmi staré noty na klavír a co bylo
nejdůležitější, žádný adaptér. Uchýlil jsem se tedy po vzoru hrdinného Jana Žižky k malé lsti a zapojil přehrávač do adaptéru se stejným konektorem, stejným napólováním, stejným proudem, avšak s napětím pouhých 4,5V pevně rozhodnut, že když mu to neřeknu
a nepohodlné číslo zakryji palcem, přehrávač, ještě lehce oblbnut dlouhodobým stavem latence a párami z vykouřených vajglů (kterým sestřin šuplík donedávna sloužil jako úkryt před zvědavými pohledy rodičů), jistě zapomene na fabrikou zadané
směrnice a nabije se tak jako tak. Zpětně uznávám, že to byl šílený plán, ale byl to jeden z těch mnoha šílených plánů, které zásahem samotného/samotné/samotných (nehodící se vyškrtněte) ............. (doplňte Vámi uctívaného boha, poloboha,
či spirituální entitu) vyjdou. Proto se již teď můžete těšit z jediných dvou nahrávek, které přežily momentální pochybení zvukaře, kteréžto námi zaplacený záznam zdecimovalo na dvě hodiny praskání tak nepříjemného, že by je dokonce ani John Cage
neoznačil za hudbu. Jde o starou a velmi populární píseň lakonického názvu Krysy a relativně novou záležitost No way. ENJOY!
Fylyb