Buď fit rock-pop / Přelouč

Pohodlně se usaďte. Necenzurovaná, autentická reportáž ze soutěže tanečních a jazzových orchestrů pohledem Filipa Drábka právě začíná.

7:15 – Nacházíme se v nově vybudovaném sále ZUŠ Přelouč. Zatímco stěhujeme své nástroje a aparáty,  venku na nás čeká usměvavý řidič v červeném tričku, který nám pomáhá všechny naše věci poskládat tak, abychom se všichni vešli do útulného minibusu. Nakonec nás jede mnohem víc – čtyři šikovní žáci naší ZUŠky a náš kapelní kolega, klávesák David. Na poslední chvílí se sháním po trianglu – bez něj do Svitav nejedu!

7:35 – Motory zažehnuty, konečně odjíždíme! Čeká nás dlouhá cesta.  
'
8:45 – „Zvoní!“ Hodina cesty je za námi, ale ještě tam nejsme. V minibuse to začíná žít svým životem. Patrik s Danem sledují nějaká zábavná videa na mobilu, Terka s ostatními děvčaty si hrají na tabletu. Tadeáš a Bára se svlékají.  Z horní části minibusu v zadních řadách začíná kapat nějaká tekutina.  Bára si stěžuje, že je mokrá. Honza se pro jistotu také svléká.  Vlhkost začíná pociťovat i David.  Vpředu sedící učitelé nemají tušení, co se děje.

9:10 – Jsme ve Svitavách, hurá!   Před Fabriku stěhujeme všechny své nástroje a jdeme se zapsat. Do papírů se zapisují i naši fanoušci, i když to vůbec není nutné.  Ale to jen tak pro jistotu, víte co.

9:37 – Je to tady skoro všechno stejné jako před čtyřmi lety. Ach, ty vzpomínky. Jen ta restaurace nahoře už nefunguje. V naší označené backstage plné zrcadel, jednoho wc a jedné sprchy, jsme se právě usadili. Organizujeme denní plán a těšíme se na oběd. No dobře, já se těším na oběd.

10:03 – Na podiu se začíná připravovat jazzové combo ze Svitav. Sledujeme zvučení, mistři učitelé připravují taktiku, jak nejlépe rozmístit nástroje.

10:06 – Na podium nastupuje konferenciérka. Soutěžní den právě začal.

10:22 – První „válečná porada“ Buď Fitu. Hodnotíme výkon prvního orchestru. Poprvé se snažíme koncentrovat na to, že dnes také soutěžíme.

10:43 – Další kapelou je taneční orchestr z Chrasti.  Opět jazzový repertoár. Po nahlédnutí do programu už je jasné, že jsme jediná kapela, co zahraje tango.  S elektrickými kytarami.

11:05  - Nacházíme se v nekuřácké restauraci Sklípek. Symbolem této návštěvy se stávají kuřecí nugetky. Ti, kteří na oběd nešli, čekají v zamčené backstage. Očekává se také příjezd našeho bývalého kytaristy Petra Zemana. To bude podpora! Díky, Péťo.

12:04 – Po vydatném obídku se jdeme podívat na další kapelu – Nezband, kteří předvedli originální jazzovou verzi Smells Like Teen Spirit od Nirvany.

12:44 – Na podiu se připravuje banda z Jevíčka.  Ještě si s nimi stihneme zařvat (ano, čtete správně) Skyfall od Adele, ale pozor! Po nich už jdeme na řadu my. Nugetky, nenugetky – knedlíky v krku začínáme mít všichni.

13:14 – Všechno ubíhá strašně moc rychle. Je to neuvěřitelné, ale jsme na podiu a snažíme se co nejlépe a v klidu nazvučit.  Hotel California je naše zvuková zkouška. Ech … Přichází naše chvíle, snad to nezvoráme. Jdeme na to!

13:53 – Tak to máme za sebou!  Nářez.  V backstage všichni po náročném výkonu oddechujeme.  Takhle skvěle jsme ještě nikdy nehráli. Honza dokonce hrál na kytaru až do krve. Jen co jsme se vytratili z podia, naši učitelé za námi přiběhli a rozhodně neskrývali  svá dojetí.  Znamená to něco? To si ještě počkáme.

15:38 – Začíná velká chvilka napětí. Sedíme zatím v prázdném sále,  v zadních řadách.  Tadeáš s Davidem a Bárou nám mezitím vzali roha na Majáles. Kluci zkouší výdrž sedadel v sále a docela se jim to daří. To je zase ostuda.

15:50 – A už je to tady. Na podium přichází předseda poroty p. Plašil a velmi pozitivně rekapituluje průběh celého dne.  

15:54 – Vůbec nevím co se děje! Najednou velkou rychlostí pádím po vrzajících schodech dolů směrem na podium. Celý sál tleská, zadní řady přímo bouří. Odnáším si diplom za pěvecký výkon. Ještě chvíli zůstat na podiu a snad se i rozbrečím. Vezeme si domů první diplom, snad nebude poslední!

15:56 – Třetí místo už je známé. Začínám pociťovat menší nervozitu jelikož se bojím, aby mé ocenění nebylo to jediné, co si ze soutěže odvezeme. Všichni z Buď Fitu by si zasloužili nějakou cenu.

15:58 – Celkem tři orchestry obsadily druhé místo. Ale my mezi ně napatříme. Vypadá to velmi, velmi špatně.  V hlavě si připravuji omluvnou řeč všem mým spoluhráčům, že jsem si pro sebe „vyžral“ cenu a oni kvůli tomu letos ostrouhají.'

16:02 – Vyhlášení 1. místa se příšerně natahuje, trvá to věčnost.  Najednou se něco opět děje!  Předseda poroty vyhlašuje zástupce tří orchestrů, mezi nimi je i Buď Fit.  Jelikož jsem byl zvolen zástupcem našeho orchestru (hlavním důvodem bylo, že se nikomu nechtělo na podium), znovu utíkám po schodech v domnění, že asi získáme něco jako čestné uznání.  Teď už rozhodně neodjedeme s prázdnou.

16:04 – Neuvěřitelné, MY TO DOKÁZALI!  1. místo s postupem do celostátního kola je naše!  Celý sál hlasitě bouří, zadní řady už jsou pravděpodobně zbořeny. Pan učitel Nedbal brečí štěstím,  p. uč. Pokorný nestíhá nadšeně mačkat spoušť fotoaparátu. Dnešek stál vážně za to!  Ještě společná fotka a jedeme se pochlubit domů.

16:45 – Cesta domů je báječná, ještě nikdy se nejelo tak dobře. Atmosféra v minibusu je kouzelná - všichni se nadšeně kochají získanými diplomy. Základní umělecká školo v Přelouči! Máme pro Tebe moc dobré zprávy!