R.I.P.
Není nám souzeno, nebo možná je. Ať je to jak chce, tak ten, co vlil nám v posledních několika týdnech novou krev do žil, je mrtvý.
Nezapomeneme, Marku.
Není nám souzeno, nebo možná je. Ať je to jak chce, tak ten, co vlil nám v posledních několika týdnech novou krev do žil, je mrtvý.
Nezapomeneme, Marku.
Předešlá "novinka" byla ve znamení znovuzrození: TEZE (PFD bez perkusí s Markem coby kytaristou) již dříve narazila na ANTITEZI (PFD bez Marka s perkusemi) a nyní se obé plně rozvinulo v SYNTEZI (PFD s Markem coby perkusistou). „Chalapeňon“ se stal životodárným prvkem, který naše tehdejší mdlé, unavené a trudomyslné "rozeskupení" transformoval – pochopitelně vyjma „Důchodce“ s basou, pro něhož je neaktivita životním stylem - ve skutečné pohybující se, dýchající a živoucí "seskupení". Prozatím tuto metamorfózu, resp. její možnou funkčnost dokládá pouze naše (soukromé) nadšení. Proto je nutné udělat další krok: Nahrát těch několik málo „našich“ skladeb a vylít trochu toho entuziasmu z hořovického "liďáku" do ulic. Hádejte, jak nám to jde...
Schematicky lze proces popsat následující rovnicí.
Pokud bychom se měli nějak jednoduše charakterizovat, museli bychom zmínit – dost možná hned na prvním místě – lenost. Každý člen je svým (pro ostatní většinou nepochopitelným) způsobem exemplárním vyjádřením „lenivosti“. Krom Čihura se nikdo svého nástroje mimo kontext společné zkoušky netkne, byť jsme o nutnosti domácího cvičení všichni přesvědčeni a žvaníme o něm, kudy chodíme. Důchodce si pravidelně cca (maximálně) po dvou hodinách zkoušení (tj. nikoli pouze hrání) stěžuje na nesnesitelnou bolest „zádíček“, „ručiček“ nebo jiných částí těla, jejíž kořeny hledá v kapitalistickém vykořisťování prostých dělníků (ostře kontrastující s Důchodcovým detailním popisem roztodivných mnohahodinových „flákacích“ aktivit v místě vykořisťování). Dr. Homeless se coby zastánce etnografického „going native“ řídí bizarně definovaným a vnímaným časem (resp. „trváním“). Jelikož není žádný král, dochvilnost nechává na druhých. Ovšem poněkud nešťastnou reakcí na pravidelné pozdní příchody je – v silné korelaci s leností – povaha trestání ze strany postižených (vložte preferovaný význam): naprostá ignorace čehokoli ohledně přípravy na nahrávání a následného zpracování nahraného. Donutit Důchodce, Chalapeňona a (pravda, méně, ale přesto i) Čihura ke stažení mixu stop z uložiště (!) do dalšího nahrávacího dne, který je vždy za týden (!!), je mimo (nenásilné) přesvědčovací schopnosti Dr. Homelesse. Těžší úkoly se s kognitivními a volními schopnostmi zmíněných míjejí ještě o mnoho více. Vzhledem k okolnostem, které vedly k nedokončení předchozího nahrávacího pokusu – tj. naprostá ignorace čehokoli ohledně přípravy na nahrávání a následného zpracování nahraného –, je celý podnik již v embryonálním stádiu v existenciálním ohrožení. Nechám(e) se překvapit, zdali porodíme nebo potratíme…
Je-li lenost za použití všemožných rétorických kliček a stimul(ant)ů potlačena, nebývá nahrávací den zakončen povzdechem: „Že jsem/jsme se na to radši nevysral/i“. Během opakovaného nahrávání, resp. přehrávání jednotlivých pasáží dochází i ke kreativním chvilkám. Písně tím pádem mnohdy procházejí radikální proměnou. Běžné završení kompozice nové písně typu: „To je docela v pohodě. Srát na to. Prostě sloka-refrén-sloka-refrén-vsuvka-refrén-konec, vole.“ nebo „Mno, strukturálně dobrý!“, nahrazuje mnohem detailnější zamyšlení nad celkovou koncepcí. Názory na takovou proměnu písní se však různí. Zároveň se nabízí otázka živého hraní s dalšími – human i non-human – členy. O tom někdy příště, nejlépe na onom živém vystoupení.
Paradoxně relativně menší část nahrávacího dne zabere samotné nahrávání našeho přehrávání a vyhrávání. Popisovat ustálené opoziční skupiny (resp. Dr. Homeless kontra zbytek PFD), pomlouvání, intriky, úplatky atd., tj. bytostně konfliktní průběh nemá smysl. Stručně řečeno, někdy přehráváme/jindy nahráváme, někdy vyhráváme/jindy prohráváme.
Prozatím v průběhu pohrávání si s písněmi jednoznačně převládá vyhrávání (ve všech zmíněných smyslech slova). Jak dokládá „ochutnávka“ z konce jedné nejlépe zahrané a nahrané písně (viz BZ Playlist), je to skrznaskrz plodně strávená část týdne!
Za všechny, pro všechny , beze všech, za sebe, pro sebe, bez sebe
Z Řezna
Dr. Homeless
(doslovný přepis z imaginárního vystoupení, 18.12.2013, asi)
Opět a znova - pokolikáté už? - povstáváme z popela po několikaměsíční hudebně-tvůrčí stagnaci, psycho-neurolové inflaci a všeobecně pociťované rezignaci. Nicméně toto vše se momentem uložení "Novinky" mění, popř. ruší. Na závěr jsou ve značně zjednodušené podobě uvedeny příčiny naší skoro-smrti.
(nedatováno)
Skutečnou novinkou PFD je pokus o "rozezpívání" zbylých nezpívajících nezpěváků (Dr. Homeless a Důchodce). Pilujeme nové kolektivní "andělo-emo-hc-brumlo-chorály". Bude-li se nám zdát, že budou prezentovatelné, zkusíme to i naživo. Zdůrazňujeme sloveso "zdát se", protože se nám to fakt může jenom zdát. Prozatím z toho "zpěváci z donucení" a trvalého, ba nepříjemného donucování ze strany nejmenovaného člena kapely dobrý pocit rozhodně nemají...
POZN.: Připomeňme, že iniciátorem a propagátorem je původní (solitérní) pěvecká sekce PFD. My, "nezpěváci", jsme se bránili...
(zkušebna, 9.4.2014)
Jakkoli je u nás jednohlasná shoda řídkým jevem, nikomu ve skutečnosti nevyhovovala absence rytmického nástroje, resp. nějakého nového, ale výkonnějšího a spolehlivějšího "Zylvara". V PFD může hrát vlastně úplně kdokoli. Proto jsme oslovili první individuum, které se motalo kolem liďáku (nejdříve s žádostí o přinesení piva). Shodou okolností jím byl náš bývalý kytarista a zakládající člen MD. Přestože nikdy v žádné kapele na rytmický nástroj nehrál, cítíme velký potenciál do budoucna...
Dr. Homeless, Čihur, Důchodce a staronový MD (á Chalapeňon)
Je to zoufalství, ale nic lepšího nemáme (což je taky zoufalství).