Till I'm Breathing
V Galerii najdeš obraz čepele památného meče Haliar, který nosíval rytíř jménem Gabriel. Dnes odráží paprsky každé ráno na východě Arvelianu poblíž města Danlea.
Je zarytý hluboko do mohyly svého nositele, který zde odpočívá ve věčném pokoji.
Tento rytíř se vydal zachránit dceru pána města Aneu z rukou nepřítele. Zcela sám prošel okolo stráží a dívku, kterou celý život přehlížel osvobodil. Na útěku byli však dopadeni. Gabriel se nepříteli zcela sám postavil a po celou dobu dokud mohl bojoval, aby útočníky udržel co nejdál o utíkající dívky, která se nechtěla od hrdiny odloučit.
Udatně bránil úzký průsmyk mezi skalami k Danlei. Ti kdo aspoň z dálky viděli jeho odvahu tajili dech. Když Gabriel padl únavou na kolena, stále ještě slyšel z dálky dívčiny střevíčky dopadat na měkkou lesní půdu, stejně tak jako drobné krůpěje jejich slz.
I přes zranění, která utržil se znovu postavil a bojoval dál.
Říká se, že na něj ve chvíli, kdy se naposledy zvedal dopadl paprsek slunce, který čepel Haliaru rozsvítil zlatou barvou..
Gabrielovou rukou padlo mnoho nepřítel. Nakonec mezi nimi zůstal ležet také opřený o památný strom Lornimel, od kterého vede stříbrná cesta do Danlei. Slzy milující Anei daly vyrůst krásným stříbrným kvítkům, které nikdy neopadají. Tolik lásky do nich vložila, tolik milovala svého zachránce, kterého si za dlouhá léta jeho služby pro pána města nevšimla...
Někdy je to co hledáme tak blízko, že to přes své horlivé hledání ani nestihneme spatřit..
Pro Gabriela a Aneu byl ten čas, kdy se našli krátký, přesto stál za to, co mohli prožít. Každý kdo Danleu navštíví se po Stříbrné stezce vydá, aby se s hrdostí poklonil tomu, kdo se nevzdal dokud dýchal...
