Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Disgust rock-rock'n'roll / Sobíňov
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Kapela H.N.U.S. ze Sobíňova u Chotěboře později přejmenovaná na HNUS a ještě později na DISGUST hrála v letech 1993-1995.
Sestava: Max Bubakoff - voc, Mifo - g, Waters - bg, Kobl - dr
video: http://www.youtube.com/user/MifoVidea
Max Bubakoff: http://www.maxbubakoff.webnode.cz/
Bio a historie
Historie kapely DISGUST se začala odvíjet v létě 1993 na hudebním festivalu Rock Session II. v Sobíňově, kde se u výčepu potkali dva amatérští muzikanti - zpěvák Max Bubakoff a kytarista Mifo. Oba se dobře znali ze svých působení ve spřízněných punkrockových formacích. Max Bubakoff byl již v té době znám jako výrazný frontman v místní skupině Deep Stale a Mifo byl kytaristou a zakládajícím členem chotěbořské kapely PLEVEL. Bubakoff na nic nečekal a ihned po pozdravu furianstsky prohlásil, že právě zakládá novou kapelu a shání kytaristu. Na to mu Mifo stejně rychle odpověděl, že jeho kapela Plevel ten večer končí, a že s ním tedy může počítat. Bubakoff měl vše promyšlené včetně názvu budoucí kapely a stylu, který by měla produkovat. A v ruce držel i další trumfy. Především velmi slušného baskytaristu Waterse známého z první sestavy skupiny Deep Stale. Oba noví hudební parťáci se také ihned shodli na postu bubeníka. Stal se jím Kobl, který rovněž prošel souborem Deep Stale, ale až v jeho druhé „předrozpadové“ sestavě. S bubeníkem Koblem se navíc dobře znal i Mifo z jejich společného působení ve skupině Do koše heJ.
Jako dobrý základ se ukázalo, že nová kapela (prozatím bezejmenná, neboť původně Maxem navrhovaný název Sexuální dysfunkce u spoluhráčů neprošel) dostala do vínku poměrně slušné autorské osobnosti. Od začátku bylo jasné, že budoucí DISGUST má jasného šéfa na pódiu i ve zkušebně. Max Bubakoff kapelu vymyslel, vysnil si jí a na koncertech jí dal svojí tvář i energii. Určil směřování do tvrdších až brutálních poloh rocku, aranžoval a promýšlel skladby, domlouval a organizoval zkoušky a především měl v šuplíku a v hlavě plné hrsti výborných, velice originálních a neotřelých textů. S příchodem Mifa naopak skupina získala zkušeného autora hudby i textů, výrazného melodika, neopovrhujícího ani folkrockovými a bluesovými záležitostmi. Šikovný Waters přinesl do kapely tradiční rockové postupy a poctivý bigbít a ukázal se jako třetí velmi silný autorský element. Komerčněji orientovaný bubeník Kobl byl v té době ještě na začátku své dlouhé kariéry tancovačkového barda. Jeho nekompromisní styl bez zbytečných příkras dával kapele zemitou hutnost i slušnou dávku energie.
Hned na první zkoušce 9.10.1993 byly zažehnány všechny pochybnosti a kapela jakoby nalezla a do budoucna určila svoji hudební orientaci. Waters se představil se svojí starší vynikající anglicky otextovanou Generals a z Mifova akustického kousku vznikla přímo na zkoušce píseň Noční město. Tak to pokračovalo, týden co týden přibývaly další nové věci. Repertoár se rozšířil o drsný song Abort, který do budoucna obstarával většinou finále koncertů i o „měkkou“ téměř písničkářskou Lež. Následovala Watersova rocková nálož s brutálním Maxovým textem Láska k lehce defektní dívce i ryzí punková vypalovačka Pocta pistolím věnovaná kapele Sex Pistols. Kytarista Mifo dodal kompletní otextovanou skladbu s názvem Napůl i své starší reggae Samolepky, které hrával ještě s Plevelem.
Koncem roku 1993 se k formaci připojil nakrátko druhý kytarista Jan „Jenda“ Procházka. Produktem této spolupráce byla balada Je po všem. Zkoušela se i Procházkova výborná věc Oligofrenní děti, která ale po jeho odchodu své místo na playlistu nenalezla. Začátkem roku 1994 vzniká jedna z nejlepších skladeb kapely Revolution, dále razantní věc Sladký maso a táhlá Klinická smrt s Maxovým potemnělým textem. K tomu Waters přichystal moderní funkovou lahůdku Jdi. Základní repertoár byl hotov, zbývalo vyrazit na koncertní pódia.
Stále se hledal název kapely. Nakonec těsně před prvním koncertem ve Svinném 9.4.1994 (spolu s kapelami Ein Kessel Buntes, ROH, Helenina noční můra, Ludwichek, Chátra 94 a Plevel) byla zvolena zkratka H.N.U.S., která měla více významů. Pod tímto názvem skupina odehrála kromě premiéry i velmi vydařené vystoupení v klubu „Mlýn“ v Ledči nad Sázavou 23.4.1994 (spolu s kapelami Ludwichek, Pedofilní děti, ...). Sebevědomý soubor se pomalu připravoval na významný letní festival „Rock Session III.“, který se konal na domácí půdě v Sobíňově a kam se sjížděly známé hudební formace (např. Prouza, Priessnitz, N.V.Ú., Gallery Of The Dirt, Mud Pies, Zadarmo a další). Na plakátech pro tuto akci byl název skupiny pořadateli „zjednodušen“ na HNUS. Po počátečních rozpacích, tento název kapela přijala za svůj.
Po letní umělecké přestávce se na podzim soubor pustil do další práce. Bubakoff pod dojmem zážitků z letních festivalů, velí nekompromisně k přitvrzení soundu, a tak vznikají mrazivá protiválečná Arbeit Macht Frei, rockově valivá Víra, crossoverová Shock i prostá punkrocková rychlovka Nenávist. Pokračuje rovněž koncertní aktivita. HNUS vystupuje 15.10.1994 na festivalu v Hlinsku v Čechách (spolu s kapelami Ein Kessel Buntes, Pan Svahilski, 34U, Shannen Grey, Abyss, Endabuse) a 28.10.1994 na akci ve Svinném (spolu s Ein Kessel Buntes, Endabuse a Heleninou noční můrou). V listopadu Waters nabízí kapele další dva své klenoty – starší Deep Stalovou předělávku Zkurvenej svět a lyrickou záležitost Balada. Stylový posun směrem k tvrdšímu zvuku je zřejmý, pro ortodoxního Maxe je to však stále málo. Před koncem roku 1994 oznamuje svůj první odchod ze skupiny. Tentokrát však jde spíše o únavu a pocit, že věci nejdou tak rychle, jak by si představoval.
Hned v lednu následující roku, již kapela spřádá nové plány na další směřování. Cíl je jasný, připravit se co nejlépe na natočení chybějícího demosnímku. Skupina proto vyhlašuje koncertní pauzu, nekomponuje žádné nové písně a soustřeďuje se na aranžmá a vypilování starších skladeb tak, aby výsledný efekt na plánované nahrávce byl co nejlepší. Demo si skupina nahrává sama 12.3.1995 v kulturním domě v Sobíňově za technické pomoci zvukového mistra Ficka a částečně s vypůjčeným aparátem. Vzhledem k amatérským podmínkám, nezkušenosti a časově velmi omezenému prostoru, nakonec nahrávka nezní až tak špatně. Demo obsahovalo 19 skladeb a bylo určeno především k propagačním účelům.
Po tomto zásadním počinu došlo 2.4.1995 ještě k jedné významné věci v historii souboru. Stálou určitou nedůvěru k názvu HNUS vyřešil frontman Bubakoff jednou provždy tím, že navrhl anglický název DISGUsT. Pod tímto novým jednomyslně přijatým názvem se kapela začala připravovat na jarní koncertní činnost. Tím spíš, že s novým demosnímkem začaly přicházet velice lákavé nabídky na hraní. První koncert v roce 1995 byl zároveň posledním vystoupením souboru. Ale to zatím nikdo netušil...
Dne 22.4.1995 si DISGUST zahrál v Praze ve Slovanském domě v Arkadii na akci spolu se zavedenými pražskými skupinami Antracit a Prezideath. Jednalo se o velmi vydařené vystoupení, kapela odehrála ve slušné formě téměř celý svůj repertoár (17 skladeb, nezazněly jen měkčí věci – „Balada“ a „Je po všem“) a svým pražským kolegům byla přinejmenším rovnocenným partnerem. Rovněž velice příznivě byla přijata pražským publikem. Zdálo se, že nic nebrání tomu, aby ve druhém roce své existence, kapela konečně prorazila. Rychle přicházely další koncertní nabídky. DISGUST byl mimo jiné pozván na významnou akci do jižních Čech, která se konala 3.6.1995 pod názvem „Morová rockle II.“. Na tuto akci již byly dokonce vylepeny plakáty...
Mezitím se ale 20.5.1995 koná v Sobíňově další ročník festivalu Rock Session IV. Očekávání místních fanoušků i přátel domácí kapely jsou obrovská, nervozita narůstá. Zřejmě i pod tíhou těchto faktorů Max Bubakoff v den konání akce náhle odmítá vystoupit a vše omlouvá tím, že je hlasově indisponován. Ostatní spoluhráči pro jeho rozhodnutí nemají příliš pochopení. Večer rozmrzelý frontman vše završuje tím, že oznamuje konec svého působení u skupiny.
Nabízela se sice možnost najít jiného zpěváka, ale spíše se čekalo, že po určité přestávce dojde znovu k nastartování činnosti kapely. Osud tomu však chtěl, že se tak již nikdy nestalo. Je jisté, že kapela DISGUST respektive HNUS opustila rockovou scénu předčasně a zdaleka ze sebe nevydala všechno, co mohla světu nabídnout. Potenciál na to zřejmě měla ...
