Durman Doll post hardcore-progressive / Nová Paka

Vážení posluchači :-D
Máme tu poslední kousek a tak Vám společně s jeho uveřejněním, chceme poděkovat...tedy těm, co si to byli ochotni poslechnout...za Vaší podporu!!!
Dále děkujeme Všem, co se na nahrávce, krom DD podíleli...již byli několikráte zmíněni/označeni, tak je už nebudu trápit :-P
Doufáme, že nás naše nahrávka posune dál a způsobí tím smršť nabídek ke hraní...třeba na Rock for People by jsme se před Faith no More ještě vešli, ne? :-D
Dobrá...zpět do reality...nějaké hraní určitě bude...a v plánu je promo tour s kapelou, která to tu začne okupovat zanedlouho se svým nadpozemským EP...hádej kdo to bude!!!
My se na to těšíme převelice...drtíme novej vál a i ty další, budou více a více směřovat k progressu, neb jsme se na tom stali závisláky :-D
A nyní k závěrečné písni...napsalo ho mé druhé já, které od malička cítilo, že jednou stejně začne zabíjet lidi :-D :-D :-D 
Nééé...popravdě je to poskládané z mnoho let staré básně a nevím, co jsem to měl tenkráte za náladu, že jsem si toto VYMYSLEL, opakuji VYMYSLEL :-P...nějak sem cítil, že se hodí do této písně a použil to. Tak se neboj a poslouchej temnotu temnou, jak podpaží Pepy Vojtka!!!

Text: Hineg
Hudba: DD

BOSÝ DÉŠŤ
Potkal jsem ji, když všude čpěla láska.
Laskavě polaskat střepem, se mi zachtělo její tep...její tep.
Skorem mě až zasáhla změt pocitů, při výronu z oné činnosti.
Očistu vykonal jsem v lukách, nedaleko.
Očistu vykonal jsem v lukách, nedaleko.
Zahanbení?
Zahanbení, byť nepatrné, již znáti mi nejde. 
Máti říkala, ne! Máti říkala, ne!
Okázaleji.
Okázaleji, čím dál tím více si vésti dokáži.
To není přeci scestí,to, to není přeci scestí, to, to není přeci scestí, to není...
vždyť do kroku mi padlo toliko předzvěstí.
Zahanbení, byť nepatrné, již znáti mi nejde. 
Máti říkala, ne! Máti říkala, ne!
Okázaleji.Okázaleji.
Bez toho ni půl by mě tu nebylo. 
Bez toho ni půl by mě tu nebylo.
Bez toho ni půl by mě tu nebylo.
Bez toho...
Tak prosím, nechte být...
Co ani krev a mléko nezlomilo.
Co ani krev a mléko nezlomilo.

V U(VĚDO)MĚNÍ

text: Matěj Čejchan

hudba: DD

Svítám … s úsvitem chladným hlavu zvedám a šeřím se do všech stran.
Svírám … v rukou torza obrysů a lituji všeho, co nikdy nepoznám … co vzdám.

Svítám … s úsvitem chladným hlavu zvedám a šeřím se do všech stran.
Svírám … v rukou torza obrysů a lituji všeho, co nikdy nepoznám.

Hlavu zvedám brzy … stébla tuší třísním … a čmárám, čmárám a doufám, že tvořím umění.
Jen budoucnost přitom … měním v zapomnění. (4x)

Čmárám, čmárám a doufám, že tvořím umění. Přitom jen upadám v zapomnění.
Jen uvadám v zapomnění … jen uvadám v zapomnění … jen uvadám v umění ...

Jak již bylo avizováno, nabízíme Vám první třetinu našeho novopečeného děťátka, které si s sebou nese název „Sami“.

Snad jen od nás můžete očekávat převelice veselou píseň, plnou vzájemného naplnění a pochopení. Láska je prostě slepá a naivní mrcha! A tak si poslechněte, jak si jedna schizofrenní tragédie stěžuje na to, že je taková a ne maková.

Text: Hynek

Hudba: DD

Vnímáme žár ,oči mluví...ústa... Vnímáme žár...ústa...
Vnímáme žár, oči mluví, ústa nepošlou však dál, o krok dál. Vnímáme žár, oči mluví, ústa nepošlou však dál, o krok dál.
Nám lhostejný jeden dech, jeden tep. Nám lhostejný za oknem plytký svět. Nám lhostejný jeden dech, jeden tep. Nám lhostejný za oknem plytký svět.
Propleteni v jeden tep, jeden dech.
Sami tak zatvrzele. Sami tak zatvrzele. Sami tak zatvrzele. Sami tak zatvrzele. V ohlušujícím tichu jsme sami.
Na ní, říkám si, nechám to ptaní, kam směřuje... Na ní, říkám si, nechám to ptaní, kam směřuje naše dění. Kam směřuje? Kam směřuje?
Nepřichází.
A mě drtí fakt, drtí mě tak drtí fakt, že já v tom až po uši a ona cítí jen tlak.
Dobře mi tak za minulé bytí, co jiným jsem sel, teď na kolenou sklízím.
Již není tu známky, že kdy tu byla.
Zmizela vůně i poslední vlas, mě byla láskou, já pro ní kaz.

Takže Vám přejeme dobrou chuť, snad nezaskočí!

Zítra se můžete těšit na druhou třetinu, která nese název: V U(VĚDO)MĚNÍ a je úplně jiná, jak ta první.