Dying Passion progressive-rock / Šumperk

Každému z nás se už někdy stalo, že myslí na nějakou písničku, přehrává si ji v duši a najednou - ji někdo nahlas zpívá, až to s námi trhne překvapením. Nebo když člověk hledá slovo, kterým by vystihl myšlenku, která se mu právě zrodila v hlavě, a v tom ji řekne někdo úplně jiný, jakoby se napojil na naši mysl nějakým neviditelným datovým kabelem. Ať chceme nebo ne, jsme spojeni a propojeni. Nad celým tímto naším světem se nachází pavučina černých vláken, kterými běží naše myšlenky, pocity, bolest, radost i tužby úplně stejně, jako když do pavučiny skutečné vlétne moucha, spadne kapka vody, nebo se do ní opře vítr. Je černá nikoliv proto, že by snad ona barva měla vystihovat špatné, ale proto, že naše prostředky jak to popsat jsou velmi omezené. Stejně jako v případě temné hmoty, což je termín pro něco, co z té největší části tvoří náš vesmír, tedy i nás samotné a my nemáme ani zdání, co to vlastně je. A vlastně je to tak i s hudbou samotnou. Není, a přesto nás dokáže nést vysoko a daleko....