Ve středu, při zběžné kontrole e-mailu, jsme se k radosti všech dozvěděli, že náš ansámbl má možnost vystoupit na letošním Pražském Majálesu. Michal narychlo přijel z Prahy domů, abychom stihli ještě jednu
zkoušku, Kuba si vzal volno v práci, upravili jsme playlist pro požadovaný 30timinutový limit. Od počátku bylo jasné, že se všichni do jednoho vozu nevlezeme, a tak se Mikli obětoval s tím, že pro jednou podstoupí cestu vlakem. Zbyli jsme tři a
aparatura. Následovala zatěžkávací zkouška, která měla za cíl zjistit, zda náš dnes už legendární „tour-wagen“ VW Polo dokáže pojmout a především uvézt značnou zátěž na delší vzdálenost. Vydali jsme se tedy na „testovací jízdu“ napříč malebnými ulicemi
rodného Brumova. K naší smůle jsme ovšem po čase identifikovali, že nelibý zvuk vycházející ze zadní části automobilu je způsoben drhnutím pneumatik o blatníky :-D. Takhle by to tedy nešlo. Nálada byla na bodě mrazu a problém se zdál být
neřešitelného kalibru. V době, kdy jsme se se situací pomalu smiřovali, nás zachránil Michalův taťka, který nabídl k dispozici svůj vůz a sebe jako jeho řidiče (moc děkujeme).
Nastal obrat o 180 stupňů, náš konvoj nyní čítal 2 vozy, Mikli nemusel jet vlakem a my mohli pohodlně přepravit
všechny potřebné osoby i aparaturu. Nejvážnější problém jsme měli z krku. Další přípravy probíhaly do 1 hodiny v noci (např. výměna klínového řemene našeho vozu :-D), přičemž jsme vyjížděli cca v 6 ráno na druhý den. Cesta uběhla bez
větších problémů, pomineme-li občasné delší pauzy, kdy jsme auto nechávali „vydýchat“. Já a Kuba jsme na rozdíl od druhé posádky neměli GPS, ale oldschool navigační schopnosti s mapou v ruce nás nezklamaly a do Stromovky jsme dorazili bez
zaváhání.
Na samotném Majálesu se nám velice líbilo, koncert byl i přes brzký hrací čas super, stejně jako podium a
ozvučení. Moc děkujeme všem, kdo se na nás přišel podívat (krom ostatních také početná družina z Michalovy školy :-)). Po našem vystoupení jsme vyzkoušeli různé zdejší atrakce, jako např. jízdu na mechanickém divokém býkovi, ovládání malé
„helikoptéry“ přes iPad, politický kvíz… :-D Kvůli výše zmiňované zaneprázdněnosti jsme ani nestihli shlédnout moc kapel, až na Mig 21 a pár studentských seskupení. Po osmé hodině jsme vyrazili z areálu, nakoupili občerstvení v podobě několika
chickenburgerů a flašek rumu, a odjeli směrem do pražského bytu našeho kámoše (thanks to Ados, Hans, Iwike :-)). Tam se nám podařilo úspěšně uskutečnit náš plánovaný fekální „fór“, kdy jsme Miklimu dali do burgeru realisticky vyhlížející umělý exkrement. Zbytek večera se nesl v odpočinkovém duchu – „četli“ jsme si ruskou edici módního magazínu Vogue a sledovali parodie známých seriálů na YouTube - ZDE a ZDE. Nakonec zvítězila únava, Mikli usnul jako první, následoval Kuba a Peťa.
Brzy ráno jsme vyzvedli Michala z kolejí a zamířili směrem východní Valašsko, kde nás čekal další koncert
na festivalu Brumovský Semafor. Cestu jsme si zkracovali poslechem starých rockových harcovníků Guns N Roses, neustálým citováním hlášek ze zmiňovaných parodií, zoufalým vykřikováním různých smyslu postrádajících slovních spojení a nadáváním na kvalitu dé
jedničky. Nepřál bych vám s námi cestovat :-D. Do Brumova jsme dorazili cca v 13:00, čas akorát na krátkou sprchu a zpět do akce. Počasí bylo stejně jako v Praze výborné, ne-li lepší, a tomu odpovídala i návštěva. Různé okolnosti, jako třeba
půjčené kombo odmítající vydávat požadované zvuky, přispěly k tomu, že jsme zřejmě nepodali výkon jako Nirvana na Readingu 92, ale to nezměnilo fakt, že se celkově jednalo o vydařený festival. Přinesl nám také jedno zajímavé zjištění – Kubův doposud
skrytý obchodní talent. S přibývajícím množstvím spotřebovaného zlatavého moku se z něj stával čím dál tím lepší obchodník - za velmi krátkou dobu prodal přes 20 našich odznáčků :-D. Byl to víc než podařený víkend, všem moc děkujeme!
Petr Bělej