1000 plantážníků Žena, 32 let / Hradec Králové, Brno, Praha

"Co?"

"Přeci jaro"

"Už?"

"No jasně, první jarní den a jak je krásně. A víš, co je nejkrásnější?"

"Ne"

"Že jsem na ulici potkala pankáče. Začínaj vylejzat z děr"

"Jo, jo, jaro je tady"

                                                                                                                       (Jaro v Brně)

Youtube Video b_8U93SvVyY

Poslední tři týdny odpočítávám snad každou minutu do koncertu, který se má konati 28. ledna. Tak nějak se ten koncert stal vlastně smyslem mého života, protože koncert jsem nenavštívila podezřele dlouho. Dokonce i členy naší rodiny to šokuje, ale já jsem se rozhodla, že první zkouškové období na vysoké škole prostě nesmím podělat, takže koncerty měly nějaký čas útrum.

Koncem ledna se ale mělo všechno změnit, vše se mělo vrátit do starých kolejí a já opět divočit, co to dá... Ale co se nestalo? Začalo to obyčejnou rýmičkou, kterou by všichni pánové považovali za smrtenou, ne však já. S rýmičkou jsem se už kolikrát úspěšně vypořádala. Ale z rýmičky se stala chřipka, kterou považuji za smrtelnou já, obzvlášť když je koncert konečně v dohledné době a já se tak dlouho těšila.

Ale moje tělo asi zapomnělo, jaké to bylo, když mě někdy před koncertem nechalo onemocnět. Asi mu to budu muset připomenout. Však si to pak ještě imunitní systém dobře promyslí, než mě nechá znovu onemocnět :-D

A tak nezbývá než dodat... Punku zdar! a Imunito zasraná, já Ti dám co proto!