Ada Muž / Brno

Možná jste zaregistrovali to, co se děje ve světě. Ať už hnutí Occupy Wall Street nebo jiné uskupení v jiných zemích. Ano arabské revoluce se přelili i k nám do Evropy a zbytku světa.

Proč tohle všechno?

Náš skvělý systém už nemá, co nabídnout. Už dokáže jen krást, mluvit a ničit. Veškeré sociální jistoty jsou sraženy na dno. Jsou privatizovány poslední známky našeho společného vlastnictví, vydolovány poslední zbytky našeho přírodního bohatství. Lidem je sebrána práce a zakázána podpora v nezaměstnanosti. Financování nesmyslných válek v zájmu korporací, posílání stovek mužů a žen na smrt. Tohle vše zabaleno do úhledného balíku s nápisem “ ve jménu svobody a demokracie“. Tohle vše a mnohem víc je začátek konce.

Nespokojenost zasahuje nás všechny bohaté, chudé, studenty i pracující. Když už vláda nemá co nabídnout, čím by uklidnila většinovou společnost. Zkouší odpor potlačit násilím (viz poslední situace v USA). A tohle násilí bude pokračovat, dokud sami policisté, vojáci, stoupenci režimu nebudou schopni odporovat a přestanou bít a zatýkat účastníky protestů. Potom vláda už nebude mít žádný aparát boje a může nastat změna.

Avšak pozor na změnu…

George Orwell v knize 1984 popisuje společnost, rozdělenou do tří skupin nepočetnější chudou třídu, střední třídu a vládnoucí skupinu. Každá z oněch skupiny má své zájmy. Ta vládnoucí se snaží udržet na své pozici. Lidé ze střední třídy se snaží vystřídat se s vládnoucí třídou. Cílem těch dole, pokud mají nějaký cíl, je smazat veškeré rozdíly a vytvořit společnost, kde si budou všichni lidé rovni. Revoluce, ať už je jakákoliv, má vždy stejný obrys. Ty uprostřed za pomocí nejnižší třídy a v předstírání boje za rovnost a spravedlnost, strhnou vládnoucí třídu. Jak mile se dostanou k moci, uvrhnou ty dole zpět na svoje místo. Z vládnoucí a střední třídy se odtrhne skupina lidí, kteří se dostanou do střední třídy, a boj začne nanovo. Ze všech skupin se jen těm dole nikdy nepovede dosáhnout svého cíle. Žádná revoluce, růst bohatství nebo zjemnění mravů nevedl k lidské rovnosti.

Proto mám strach, jak veškeré nepokoje dopadnou. Změna přijde, ale máme se jí obávat? Bude tato revoluce jiná? Pravděpodobně nikdo nezná odpovědi, ale musíme v to věřit. 

Včera než jsem usnul, přemýšlel jsem o lidech, kteří chodí na koncerty. A z těchto myšlenek bude čtvrtý díl Světa z punku. Dneska to není osobnost ani kapela, ale pojednání o scéně a lidech, co se o scénu zasluhují.

Prostějovská punková scéna. Bohatá minulost. Bídná součastnost. Takto začaly právě moje myšlenky, ale to se mi podařilo samotnýmu vyvrátit. Sám se ve scéně nepohybuju dlouho. Tak nějakou hodinu trvalo než jsem přišel na to jak dobrá naše scéna je.

Když se řekne scéna, napadnou mě kapely.. Těch není moc ... Ale jak přemýšlíte dál tak k popisu musíte přidat lidi, kteří pravidelně navštěvují akce, dělají plakáty, pomahají s uklidem před i po akci, dělají distra, vaří pro kapely, poskytují nocleh, pomáhají organizovat,vylepují plakáty, šíří info, píší reporty, fanziny nebo časopisy a ti další na který si nemůžu vzpomenout.

Ona scéna je vlastně jak rodina a má svoje články. A právě lidi, co dělají výše vyjmenované věci si zaslouží stejný obdiv jako ti co hrají a organizují. Ono právě to přirovnání k rodině je to pravé. Sami, když máte hodně práce, dokážete třeba vynést koš, ale když ho vynese někdo jiný moc vám to pomůže. Takže nesmíme jen děkovat živitelovi nebo živitelce, ale všem co něco dělají.

Proto chci poděkovat tímto článkem všem lidem, kteří rozvíjeli, rozvíjí a budou rozvíjet scénu, jakýmkoliv způsobem. Protože bez nich by scéna nemohla sílit a rozvíjet se.

Díky Vám všem.

Dneska to nebude o hudbě, ale punk v tom bude...

Zrovna dnes chci napsat o zajímavým člověku, který ovlivnil scénu, ale ne tím, že hrál na bassu v kapele Panic. Pokud znáte Sonic youth nebo třeba Black flag, tak vám musí něco říkat jméno Raymond Pettibon.

 Ray Pettibon vlastním jménem Raymond Ginn (mladší bratr Grega Ginna kytaristu Black Flag), který proslul jako malíř. A právě u Black Flag to začalo. Ray byl ten člověk, který vymyslel ono geniální logo se čtyřmi obdelníky. Ovšem tím to neskončilo Pettibon pokračoval stále dál v kreslení svým Comix stylem, a to ať na plakáty na akce nebo jako booklety kapelám.

Ginnové měli punk v rodině, protože první výstava Raye byla velmi v duchu DIY. Kdy ve svým domě prodával booklety za 2 dolary..  Ray také kreslil pro různé fanziny, knihy, časopisy nebo třeba lidem na zeď..

Díky takovým lidem scéna dostala svůj obraz a směr..