Nespasíš bližního svého
Postrádám nebojácnost smyslnosti,
opravdovost hloubky srdce,
v jediný den žíti se mi chce,
i propadnout se temnotě věčnosti,
samoty objetí není heboučké,
stesk krade si mysl do područí,
chlad hladově sápe se mi z očí,
ruce mám ale ještě teploučké,
to závan naděje dává jim sílu a moc,
vše pohlcující deziluzi pro zlost,
život není pouhá ohlodaná kost,
víra s pokorou přispěchají na pomoc.