Akim Muž, 46 let / Chodov

S tebou poblíž

je to o něco snazší

čelit hrůzám světa

a zločinům proti lidskosti

jedinec proti společnosti

společnost proti jednotlivci

lid člověku zkázou

tvé oči smutní po právu

vždycky ses tak trochu bála

ve strachu byla jsi pravdivá

donutili tě k tomu tak snadno

mrknutím oka a beze studu

je zbabělé se nedívat, ale

bolestná je krutost prozření

když nelze bránit se hrdlořezům

a davu kacířskému, podívej

taky se bojí a žene je hněv

propadliště nejistot láme jim vaz

beztrestnost a bezpráví

mantry, co nelze z kronik vymazat

kdysi, dnes i zítra

nekončící záruční dobu má zoufalství

skoro jak v písmu svatém

jen apoštolů a proroků ubylo.

Pár darů nebeských přec mi zbylo.

Úleva z pláče a tváře v dlaních

snad i zbytky té vylhané naděje

hrstka nefalšované radosti

i odvaha prát se s osudem nechybí

když s tebou poblíž

je to o něco snazší.

Vydejme se na cestu

a smiřme se s budoucností,

s každým jejím krokem,

nenávratně.

Pokud víru v Boha, či v osud

pochopíme jako směr cesty života,

tak z náboženství zákonitě

stane se bludný kořen na cestě ležící.

Oči tvé ohnivě žhnoucí

živí sílu plamene, co hoří mi v nitru,

odlesků zář studánek tvých

v srdci hřejí mě a konejší,

a co teprve vůně vlasů nebeských,

když v polospánku o tobě sním,

slastí i rozkoší rozjímám,

charisma ženy potají z úst ti zlíbám,

když dovolíš mi políbení,

či snad více dopřeješ mi, pohlazení,

pak prolnutí tělesné, zprvu do objetí vepsané,

ve jménu hříchu v očích zrcadlí se mi

vize našeho milování, to rázem jsem s tebou,

v tobě snad na věky věků chtíčem ukotven,

hebce, něžně, však pečlivě hýčkám ti rtíky,

touhou osudovou sevřen v tobě

jsem polobohem a ty bohyní všehomíra,

milostně zmámení vášní ladíme jeden s druhým,

v objetí hoříme, dnes neusneme,

jazýčkem hravě polaskám ten poklad,

pahorek upokojím jemností dotyků,

vůně dívčí na křídlech do ráje mě odvede,

chuť nahoty to mana rajská,

steny slastné nesou se vzduchem, ano už je slyším,

lehce mnu si prsty, už na nich mám krůpěje tužeb našich,

nocí proplujeme jako celým životem

a až za svítání já opustím tvé ukojené tělo.