Akim Muž, 46 let / Chodov

Slova jsou zbytečná,

když ze snu bděle lkáš

hrůzou, co láska tvá

do očí drze vhání ti,

skrz clonu myšlenky,

touhou ostře zvonící,

chtíčem libě vonící.

Absence ticha

esence strachu

špetka pohrdání

pláče a chmur

dere se ze snů

křtánem mým

obohacuje zlo

nitrem zpupným

mazlivě hýčkané

vysílené řevem

a to mám za to

že našel jsem zlato

v útrobách něhy

tvé neurozeně

omračující krásy

kladívka tepu

dráždí mužství

touhou prosycené

srdce bije dechem

vášnivě zrychleném

spěchám vstříc

síle tužby nebázlivé

do Bible svaté

omylem nezapsané

nahotou chráněn

v noci s tebou tančím.

Oči tvé čarovné,

divoce hluboké

hříchem žhnou, sálají,

když do nich hledím,

tělo mé uvnitř tvého,

kůže kůži za svou pojala,

tanec vlka podmanivě

vábeného svou družkou,

bohyní, vlčicí, spasitelkou,

na znamení Luny, které

s obdivem a údivem

pokloní se tímto aktem,

hledajíc smysl života

v kráse třpytu jejího

pravdivě neklamného,

napiji se vláhy tvé,

přímo lokat hodlám ji,

to jen na okamžik

zraky naše odloučí se,

ty usedneš ladně,

přec dravě na obličej můj

a to Světe div se

bez jediné známky studu,

vždyť modlíme se tímto

k bohyni naší potemnělé,

úplňkem svůdně tančící.