Akim Muž, 46 let / Chodov

Život je plný zvláštností a náhod. Včera (5.8.) jsem dostal chuť na nějaký pěkný filmeček, třeba i opáčko filmu, který jsem už viděl. A jelikož k mým oblíbencům patří David Lynch, sáhnul jsem po příběhu Johna Merricka (podle Wikipedie je jeho pravé jméno Joseph Merrick). Tento film jsem viděl jednou, před léty a uchvátil mne. Včera to tedy bylo podruhé. No řeknu vám, „užil“ jsem si to, dojal jsem se a poplakal jsem si. Kdo neviděl, vřele doporučuji. A ta náhoda? Dneska jsem na netu a pročítám životopis tohoto Angličana a zjišťuji, že pan Merrick se narodil 5.8.1862. To je náhodička, co? A tak mě napadlo napsat tady vzkaz tomuto gentlemanovi, jenž měl v životě 2 velké sny. Spatřit svojí matku a usnout jako normální člověk.

Takže Johne Merricku, ti nejsi Sloní muž, tvé jediné jméno je „J.“ Merrick.

Už jste někdy cestovali časem a prostorem? Že ne? Tak, až to zkusíte a povede se vám to, pustě si k tomu Promise. Tento počin vám nabízí hned 5 (mimo) časových a prostorových variaci. Kluci k tomu použili zvukovou stěnu „vypůjčenou“ v DAVOSu a výsledek stojí za to. 

„My World“, skvělá pozvánka do světa plného pocitů. Vcházím bohatě kovanou bránou do místnosti, ve které jsem ještě nikdy nebyl, ale mám skoro jistotu, že ten pokoj znám. Je podepřen nejpevnějšími pilíři, takže se tu cítím jako doma, v bezpečí a mohu se ponořit do svých bezprostředně rozporuplných myšlenek.

 „Last Time“, pocit vznešeného letu, přitom pevně přikován k zemi. Snažím se zbortit tyto hranice, vytvořit novou možnost.

 „The Fall“, člověk nemusí padat pouze dolů. Ne každé pokřivení je falešné. Pokání nemusí skončit smířením. Terapii není třeba dokončit. Uvědomění nemusí být konečné.

 „Promise“, není nic přirozenějšího, krásnějšího, ale také zrádnějšího, než pohled do očí. Není nic průzračnějšího, než ukojená mysl, i když pouze slíbena, v očích viděna.

 „Sorrow“, pláč není známka pouze žalu. Ležím stále ve stejné budově plné miliony místností. Má zřetelnost je ale od tohoto faktu odtrhnuta. Budu tu buď ležet navěky, nebo se má jistota mžikem rozplyne.

 Vaše vjemy z tohoto počinu jsou pochopitelně úplně jiné, ale věřím, že si ho užíváte minimálně stejně tak, jako já.

(  hmmm, to bylo úžasný...

)  líbilo se ti to?

(  blázníš, ještě teď se třesu

)  jo taky se pořád chvěju

(  a nebylo to na tebe m...?

-  ) Skočí ( do řeči
)  vždyť víš, že mě to bere

(  bere?!

)  no rajcuje mě to
-  Smějí se

(  jo v tomhle si rozumíme

)  co kdyby jsme si rozuměli napořád

)  jak to myslíš?

(  noooo

)  počkej, počkej na něčem jsme se dohodli ne?

(  vím, ale...

-  ) Vstane
)  tak já půjdu

(  ne, ne počkej, už dám pokoj, buď ještě chvilku se mnou, prosím

)  tak dobře

(  promiň, jen mě napadlo, že bysme mohli zkusit něco víc

)  víš dobře, že to nejde, víš to?

(  jo vím, ale je to prostě těžký chápeš

)  jo pro mě taky, ale jiná možnost prostě není, rozumíš

-  ( Špitne
(  jo

)  já už fakt musím
-  ) Se začíná oblékat

(  zavoláš mi?

)  jo

(  netrap se tím, tak čau

)  neboj, ahoj

-  ) Se otočí k (
)  počkej stůj, teče ti krev

(  to spraví náplast

)  vem si zatím kapesník, na...

(  dík, tak čau

)  pa