Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Líně balíme si do cigarety
výčitky svědomí
ležíme vedle sebe, já a ty
naše podvědomí
po sobě prahnou stále více
těla ozdobená konturami rozvášněných polostínů
tulí se jak k plamínku svíce
zdmi spícího paneláku znějí tóny milostných stenů.
Jednou načmárám do podloubí tučnou kurzivou,
že lepší je slyšet souseda o půlnoci mrdat,
než v poledne kráčet průvodem za jeho rakvičkou,
žijeme jen jednou, tak nač časem mrhat?
I malá, ustrašená holka
v depresích
znenadání
proměnit se může v opravdickou hrdinku,
je to přece tak snadné,
stalo se to již mnohokrát
a stávat se tak bude donekonečna,
vždyť stačí,
stačí jen
učinit ji spokojenou, blaženou,
snad svou přítomností,
či plnou náručí volnosti,
raduj se tedy štědře s ní i bez ní,
konej co nejvíce k jejímu dobru,
opatruj s potěchy její šťastné já.
Děkuji.
Postrádám nebojácnost smyslnosti,
opravdovost hloubky srdce,
v jediný den žíti se mi chce,
i propadnout se temnotě věčnosti,
samoty objetí není heboučké,
stesk krade si mysl do područí,
chlad hladově sápe se mi z očí,
ruce mám ale ještě teploučké,
to závan naděje dává jim sílu a moc,
vše pohlcující deziluzi pro zlost,
život není pouhá ohlodaná kost,
víra s pokorou přispěchají na pomoc.
