Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Tunou pásky lepící
k sobě přilepeny,
osoby,
co snad vzájemně chtěli by se milovat,
ale vskutku se nemilují,
nedokáží to, jen to předstírají,
osoby,
které touží po vzájemném souznění,
přesto v hloubi duše opájí se nenávistí,
ze zoufalství nejsou schopni si to přiznat,
ponižování, urážky, nevěra, manipulace,
jak strastiplná cesta životem,
metry a kilometry průhledné izolepy,
zatím to zázrakem drží,
vypadá to však hrozně,
perníkové srdce z pouti
a na něm ozdobný nápis
„nenávidím tě.“
Sekala latinu,
přesto jsem ji nasekal
na holou,
a bylo nám nádherně,
oběma,
krásně to vonělo.
Na dnešek zdál se mi sen,
o přívětivosti hněvu,
o trnech na růžích,
o mléce v oblacích,
o tom, že stejně jednou zešílím,
pokud dřív neskonám,
ten sen voněl životem
a tím, co přijde po něm,
měl jsem spánkovou paralýzu,
na tu jsem celkem zvyklý,
vlastně jsem si to svým způsobem i užíval,
pak mě probudil plný močák,
vrátil jsem se do postele,
přitulil se k tobě, ale ty jsi vedle mě neležela,
bylo mi tuze smutno, skoro až do breku,
jenže chlapi přece nepláčou,
tak jsem chvilku onanoval,
to mě měkounce uspalo,
mohlo se mi zas něco hezkého zdát,
jenže řinčení ranního budíku
všechnu tu dokonalou krásu Světa
jednou a provždy přehlušilo.
