Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Jen na maličkou chvíli mohu
obdivovat hvězdnou oblohu,
prvních pár loků chutná mi sladce,
múza nahá, co vyléčí bolavé srdce,
další hlty však těžce hořknou,
objednávám sklenici osudnou,
co úsměv v úšklebek promění,
nejistý krok, špatné znamení,
náhle z baviče je bídný klaun,
na dno číšky vzteká se Faun,
z potřeby zoufalství nechám si zpupně dolít,
vstup ráje uzavřen, do pekla snažím se dojít,
jsi věru dobrým služebníkem,
ale neskutečně krutým pánem.
Ave Disulfiram.
Podívej hvězdo jasná, královno noci
žijeme ve Světě přeplněném magií,
jen se rozhlédni, vše je tak voňavé,
magické, kouzelně a tajemně svůdné,
sám nevím, co k tobě mě váže,
snad není to jen chtíč být ti blíže,
připouštím, poslední dobou vlivem osudu
uvažuji více co zvíře, než člověk,
ale snad tomu tak má být,
doufám, že shůry je seslána ta má letora,
ten animální odér, co mou srst čechrá,
víš, nevěsto temnoty, já pocit mám,
že ve tvé blízkosti je mi krásně,
hýčkáš mě čímsi lákavě průzračným,
patrně tvá rozpolcenost volá mě k tobě,
ta nerozhodnost ukryta do milionu tváří,
s nichž každá ti patří, ne méně, než jiné,
láteříš, že prahnu po tvé horké krvi.
Přestala bys lkát pro ten důvod,
kdybys věděla, že krev v mých očích
je pouhou substituci za tekutinou odlišnou
též lidskou, tedy žensky lidskou,
takovou, kterou muži nedostali do vínku,
ačkoliv zrovna po ní volají celé své žití?
Co naplat, tak tomu nahoře chtějí,
vůli nebeské těžko se vzpírat,
srdci, pumpě života poručit se nedá,
to víme oba, ty i já, kráska a netvor,
co právě v myšlenkách čechrá
tvou dlouhou, havraní hřívu,
mlčeti nemohu, to je ti známo,
hraj si klidně na světici,
stejně staneš se mým hříchem,
od rána do noci, myslím jen na tebe.
Vlídnost do hrubé látky oblékám,
bolavé srdce léčím ranami,
přesto něžné polibky posílám,
když podléhám tvé kráse,
jak v opilosti se oddávám
voňavému, hřejivému pokušení,
hýčkat nechávám se touhou,
chtíč proplétám s duchovnem,
kyvadlo rozkývalo se tak mocně,
možná nežijeme pouze jednou,
ale nikdo nám nezaručí budoucnost,
stejně těžko definovat hřích,
pro někoho je i přirozenost hanbou,
zlo se s dobrem mísí v jednom hrnku,
do kterého si ráno uvaříme kávu.
Ach to magické aroma, cítíš ho?
V jednom okamžiku život bolí i hojí,
jiné to nebude, to si pamatuj
a bez výčitek věř sama v sebe,
nelam si hlavu tím, co druzí si myslí,
nauč se lidi milovat, stejně tak nenávidět,
Svět není černobílý, barvami hraje,
podívej, jak pestré jsou a rozmanité,
je to přece tak snadné, žít a zemřít.
