Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Volám Betynce
ohledně felace,
též, ať mi cestou nakoupí,
když má to nový auto.
A ona?
Že prý si mám trhnout,
v obou případech.
To je teda den.
Doma nic k jídlu,
lednice zeje prázdnotou,
ve špajzu jen mravenci,
a ke všemu venku leje,
od rána do večera,
asi chcípnu hlady,
pustím si alespoň
nějakou pohřební muziku,
laudatio funebris.
Jsme obětmi vlastních skutků,
jiného viníka prostě nevidím,
otrokář i otrok v jednom těle,
co z nadutosti uplétá pevný bič,
na rtech slova povýšená,
v rukou však jen zkáza a smrt,
flóra s faunou mlčky trpí
pod vládou lidského pokroku,
náhražkou za darovaný kyslík
pohrdavě stvořil špínu a prach,
oči k nebeské bráně vzhlížejí,
rozmařilost lidské myšlenky
má ale k činům krutým tak blízko,
jako pravá ruka k ruce levé.
Stíny sloupů morových
neuhasnou již vůbec nikdy,
majestát ohňů žhavých,
falešný symbol lidské křivdy,
společností rozdmýchání vztek,
k nadějím kněz promodlí se stěží,
oprátka dogmat láme mu krček,
dlaně sedrané a dech se jen úží,
věčné budou ty rejdy plamenné
hladově olizující sloupy ty po moru,
lidské dny jsou už dávno sečtené,
dluh splácí se do posledního úmoru.
