Akim Muž, 46 let / Chodov

Někdy,

místo srdce chtěl bych mít podešev,

to abych žádné strasti a útrapy necítil,

jenže, to by se s těmi bolestmi

vytratily i veškeré city k tobě

má lásko milovaná,

a to by potom,

život můj vůbec žádnou cenu neměl.

Tak už mě líně vlečou hřbitovem,

funebráci vyšnoření s kloboukem,

plamen žití nelze navěky chránit,

nyní už by mě nemělo nic trápit,

mě je přesto nevýslovně úzko,

stýská se mi po tobě holčičko,

po tvých svůdných nožičkách,

líčkách a vnadných prsíčkách,

po hubičce i sladké kundičce,

já vůl ležím v černé rakvičce.

Krásná i zkažená

slova jsou,

která vyslovit se bojíme,

ač derou se nám z úst

neochvějnou silou všeničícího orkánu,

slova krásná

občas spálí trávu v troud,

či v ledovou tříšť ji promění,

mocně pak ublíží člověku nevinnému,

a naopak,

slova zkažená,

někdy do krásy vykuklí se,

po vzoru motýla se rozletí

na pomoc srdci zmámenému bolestmi,

nic není pouze bíle a

černá černou není jen.