Erien777 Žena, 36 let / Anglie, Český Těšín

V posledních dnech se toho v mém životě událo mnoho. Jeden by nikdy nevěřil, jak osudy lidí někdy umí pořádně zamotat jednomu hlavu. Jednou je člověk nahoře, za hodinu je zase dole, po dalších dvou hodinách se směje a večer mu je na hovno.

Co se týče mě, není to nikterak jiné. Možná jen v tom, že umím kontrolovat a pracovat se svými pocity, ale i já jsem člověk a i na mě dopadá únava a potom je všechno v háji. Ale jako zpěvačka vím, že lidem musím a především "chci" nosit radost a absolutně nikdy si smutek sebou nenosím v kapsách na pódium. Zpívat pro lidi je moje vášeň. Už jako malá jsem zpívala a vystupovala v ZUŠ, ale to nebylo to pravé ořechové. Stále jen trénovat la la la, mo mo mo, do re mi fa so la.. atd.. a potom ty obyčejné písničky ze žlutého zpěvníku. Chtěla jsem vždy dokázat něco víc a stále chci a věřím, že jednou  budu víc, než to, co jsem teď v této chvíli. I kdyby o malý krůček, tak budu!

Moje kariéra se začala rozvíjet díky hip-hopové dvojci, ve které jsme spolu s kamarádkou Stáničkou z Ostravy, fungovali jeden rok. Pro někoho se to zdá málo, ale my za ten rok absolvovali 13 koncertů a na třech z nich bylo tak pětset lidí. Kdybychom si tehdy dokázaly vyjasnit některé věci, tak bych tam zůstala asi do dnes. Ale jak píšu, nikdy nevíš, co bude. Rep nebyl to, co jsem uměla. Byla to taková nahrážka za bolest, kterou jsem kdysi pociťovala k jedné osobě a skončila v den, kdy jsem ztratila veškerou naději. Od té doby jsem věděla, že rapovat už nikdy nechci.

Nejsem vůbec chytrá, nejdou mi jazyky, těžko se mi učí do školy, sotva prolézám, někdy přemýšlím, co vlastně umím.. a to jediné, co mi pan Nebeský nadělil je hlas, na kterém taky musím hodně pracovat.

Po půl roce, co se naše dívčí hip-hopová dvojce Syntax rozpadla, osud zamíchal kartami a přivedl nám domů jednoho člověka, který měl dceru a ta dcera měla přítele baskytaristu v bývalé kapele SpolVěčnost.

Do dneška si pamatuju na den, kdy byla hrozná lednová zima a já poprvé vlezla s jedním bývalým členem do gáráže ve Vendyni a tam viděla dva starší zarostlé dredaté muže. Já? Taková slušná holka mám jako zpívat v drsné metalové skupině s dredáčema? Byl to opravdu silný šálek kávy. Ale veškerý stres spadl hned, jak jsem jim zazpívala můj song Wanna live. Byli v šoku asi tak stejně, jako já. Byly to ty nejkrásnější časy, jaké jsem zažila. Postupem času jsem zjišťovala, že dredatí muži jsou hodně pohodoví a brala jsem je, jako bratry. Měli jsme hodně snů, vystřídalo se v kapele hodně členů..odešel jeden kytarista a místo něj přišel na řadu Radim a Roman a naše kapela dostala název Tendence. Vše se změnilo, jakmile jsem odjela na prázdniny do Anglie a potom i bubeník Milan. Tam jsme dostali nepříjemnou zprávu, že náš tahoun Honza odchází kvůli nabídce do kapely OdNaHa. Vrátila jsem se z Anglie a kluci měli za mě náhradu, která zde dlouhou dobu nesetrvávala. Také bubeník Milan byl nahrazen, ale ne na dlouho, protože se vrátil o dva týdny později. Toto období bylo pro mě hodně těžké a já neměla chuť chodit na zkoušky, kapela mě nebavila, škola taky ne. Na Nový rok jsem si slíbila, že budu chodit na každou zkoušku a taky svůj slib až na jeden den splnila. Vypadalo to, že se blýzká na lepší časy. Měli jsme první koncert, který se opravdu vydařil a další den po koncertě nás Milan opustil definitivně. Šok, jak blázen! No nic, zůstalo nás stejně pět, přišel Radimův bratr, který se na bicí teprve učil. Jak se to vezme, občas tam byl, občas ne. Já jela znovu do Anglie a tentokrát s tím, že budou hledat náhradu, to mysleli opravdu vážně. Kdyby byl bubeník, tak bych zůstala, ale nebyl důvod trávit prázdniny doma a být bez koruny. Stejně nikoho nenašli. Kromě zpěvačky, dělali konkurz i na bubeníka a u nás se zastavil tak na měsíc Vlaďa z PostCoal. Jen, co jsem byla zpět plná energie a nových vyhlídek s kapelou, sbalil svých pět švestek, aniž bych ho stačila  poznat. V roce 2009 jsme absolvovali několik neúspěšných vystoupení, které nás dohnali až k samému rozpadu kapely Tendence. Celkově se nám nelíbilo, že naše hudba není to, co bývala z počátku. Že hodně sjížděla do popové scény a lidi psali hodně negativní ohlasy. Ubíjelo nás to a tak jsme řekli Dost! Jenže Roman a Standa a já jsme měli stejný cíl..jednoduché, výstižné a rychlé písničky. Dali jsme hlavy dohromady, znovu oslovili Vláďu z PostCoal a zrodila se nová, úžasná energická kapela EX-TEND! Která trénuje pravidelně, týden, co týden v příjemné zkušebně v Karviné.

No asi tolik z toho, co bylo a nebylo. Hudba je můj život. Nikdy nepřestanu zpívat a psát texty, tak aby se v nich některý z Vás našel a uvědomil si, že život není jen o penězích.. ale především o tom, že lidi na světě jsou pro to, aby žili především jeden pro druhého.

Tak, jako rostliny potřebují slunce, vodu a kyslík, nebo buňky v těle potřebují jedna druhou. Tak stejně člověk potřebuje ostatní k tomu, aby přežil. O tom, je celá má tvorba.