Anysta 179 let / hrasticeee malaaaaaaaa

A co se uctívání památek týče, zavzpomínejme si na kim jong-ila  a jeho přeslavný koníček... tadááá

http://kimjongillookingatthings.tumblr.com/

,, Takže tebe zase přepadla touha zdrhnout jo?", zeptala se mě, aniž by věděla jak mě tou otázkou rozhodí. ,,No proč ne, každej přece zdrhá, akorát každej jinam, takže nakonec vždycky přijde někdo novej. A vám to přece ani nepříde ne?" ,,Jak jako nepříde?! Ty si se prostě a jednoduše zbláznila, já ti to tu hejčkám ať se ti sakra trochu hezky žije, uklízim po tobě bordel a ty mi teď suše řekneš, že jdeš pryč? Jak si to představuješ?" ,,Stopem." ,,Cože?!" ,,No myslela sem, že bych jela stopem." ,,Aha, takže já ti tady vysvětluju, že sem se o tebe nestarala proto, abys mi pak někam zmizela a když se tě zeptám, jak s tim naložíš, tak zní odpověď stopem ?" ,,Ano.Teda zněla. teď už vim na co se ptáš." ,,Aha. Takže?" ,,Hm. Já...eh.." cítila sem studený kapky potu tekoucí po mých dlaních jak jsem je mačkala za zády..Říkala sem si, že sem jí to možná neměla řikat a prostě se sebrat. Jako vždy mě umlátí argumentama a já tu budu zase hnít. Zbývá už jen vymumlat tu kouzelnou formuli, která jí vždycky uklidní a ujistí jí, že má pravdu a že vím, jak jsem zlá a schopná všechno podělat. ,,Promiň já si to neuvědomila, jsem pitomá, nevím jak mě to napadlo, prostě blbý nutkání, vždyť mě znáš. Obdivuju, že máš se mnou takovou trpělivost.Díky." Odříkala jsem to z paměti, s úlevou a proklínáním zároveň a koukala se do jejích uklidněných očí. Oddechla si a já najednou věděla co jí běhá hlavou. Moc dobře si uvědomovala, že je to vždycky stejný a byla unavená tak jako já. Objala jsem se a políbila se na čelo. Seděla jsem na posteli a zírala do stěny. Dům byl plnej spících lidí, pravidelně oddychovali a spokojeně si leželi přikrytí svou šedivostí. Lehla sem si a přikryla se jí taky. Hlavou mi běhaly výčitky, že sem si to zase jednou vymluvila. Příště se nebudu ptát, slíbila jsem si. Pak už jsem nemysela na nic, ležela jsem na zádech, zírala do stěny a čekala na ráno.Příště se už nebudu ptát...

Nemůžu si nechat pro sebe nejlepší okamžiky dneška. Poňáč sem byla fakt moooc nadšená..

Po příjezdu z projížďky s čokloidem jsem (zákeřně a nečekaně xP) začala uzurpovat naší ttřešen. Strom kterej je úúúplně posypanej slaďoulinkejma třešněma. Dole už voškubaný nebo ještě červený (správnej metalista žere třešně černý ne? xD),tak jsem se vyšplhala do koruny a papala papala a papala.. a přitom sem přemejšlela, jestli budou mít ty slaďoulinký plody svůj známej efekt (kdo neví, ať se neptá)...pak sem to přestala řešit a papala a papala..ani jeden červ ani jedna plesnivá a ani jedna nevoklovaná..tak si řikam..sakra alespoň vožraný vod práků by měli bejt.a ve chvíli se na větvi poblíž zjeví naše čičina..došlo mi to...tak si tak řikám, co já tady vlastně dělám: pes to tu hlídá že se k nám i milenci bojej přes plot, kočka zajistí sváču čerstvou a nezhnusenou.a já? a nemohla sem na nic přijít. tak mě napadlo se odstěhovat a za kočičkou a pejskem jezdit na návštěvy xD

mimochodem, nemáte někdo náhodou lis na ovoce? těch třešní je fakt moc a kompot neni in, tak nás napadlo víno x)