Anysta 180 let / hrasticeee malaaaaaaaa

dobry kacer baf baf baf...sem si rekla ze bych se zase po delsi dobe mohla o necem rozepsat.ale neni o cem a tak se mi rozepisuje doooost tezko.hehe.mehehe.no obcas mam takovy divny pocity.najednou mi proste hrabne a bum nejsem to ja.proste bum bum bum a hrabne mi a hovam se...no...jinak.proste jinak nez mam ve zvyku XDtakze se me mili zlati nelekejte a nebojte pac ja sem a stalle budu.dokud nezemrem.a myslim ze to nebude trvat dlouho pac ja osobne tomu davam tak 4 maaaaaaaaaaaaaximalne pe let a je valka jak remen a vbetsina severni polokoule zahyne pac se nebudou resit domluvi o pouzivani a nepouzivani biologickejch a chemickejch zbrani...takze ja nevim jak vy ale ja mam v planu australii.jede nekdo se mnou?huh jak sem zase jednou optimisticka ale lhava slova to nejsnou.a vite co?kdyby se sehnalo 9 631 214lidi, tak za predpokladu, ze jeden clovek pozvraci 1 metr ctverecni, mohli bychom pozvracet ceeeeely spojeny staty americky.no a kdyz ma Evropa cca 730,000,000 obyvatel, tak by se par lidi co k ni maj podobnej vztah jako ja najit mohlo ne?heheeeee prekecejte znami a udelame si vylet s akci na konci XD

          Ten den u nás doma byla pohoda.

          Nebyl to obyčejný Silvestr plný rachejtlí jako každý rok.

Ano,pravda, venku byli slyšet opilé výkřiky šťastných a s chutí oslavujících spoluobčanů,ale u nás doma byl klid.Asi to je ten nejhezčí Silvestr,který jsem kdy prožil,myslel jsem si.Děda kouřil voňavou dýmku s tatínkem,maminka popíjela kávu s babičkou a já s bratrem jsme jedli všechny možné sladkosti a cukroví z Vánoc.I na chodbě bylo ticho,což se u velkých pražských domů nestává moc často a o Silvestru je šance jen velmi mizivá.Ale teď bylo ticho.Ticho a voňavo.Říkal jsem si že tento Silvestr prožiji v klidu a další již budou plné hluku a smíchu,jak to má vlastně být.Je mi teprve 12 a život mám před sebou.

          Tři dva jedna -půlnoc!skleničky cinkají a začíná ohňostroj.Už jsme s bratrem moc unaveni a záře na obloze pohasíná.Rozdáme všem dobrou noc a jdeme spát.

           Otevírám oči a uhodí mě do nich silné světlo.Když si je promnu ucítím kapky potu na horkém čele.Asi moc topíme,řeknu si.Když se ale posadím,vidím,že je všechno jinak:bůhví proč jsou všude plameny,zuřivé,jako satanovy jazyky a já sedím na posteli,jako v ohnivém kruhu absolutně bezmocný.Najednou slyším,jak v obývacím pokoji někdo říká:,,Někde musí být".Svitne mi naděje.Vezmu deku,natáhnu ji přes sebe a poslepu běžím tam,kde by měli být dveře.Povedlo se.Směrem ke mě se rozběhne hasič.Z vedlejšího pokoje vyjde další muž a vede babičku.Když dojdou až ke mně vydám se za nimi.První muž řekne:,,Svezte se po klouzačce dolů  a tam se o vás postarají.Já to tu ještě prohledám."

           Když jsme dojeli,uviděl jsem maminku celou roztřesenou.Rozběhl jsem se k ní a objal ji.Nereagovala,jen se třásla a křičela:,,Kde je,kde je!" Rozhlédl jsem se.Byli tam všichni.,,Jsme tu mami,nikomu se nic nestalo." Neodpovídala mi.Jen se třásla a stále opakovala ta slova.Najednou vyšel ten hasič z domu a držel nějaké tělo.Maminka se k němu rozběhla a celá naše rodina za ní.Muž tělo položil a jal se ho resuscitovat.Když jsme tam doběhli,hasič stále oživoval,ale bez úspěchu.Maminka si klekla vedle těla,začala jej objímat a hlasitě brečela.Já jsem jen nevěděl,kdo to je a proč se k němu matka chová jako k vlastnímu dítěti.A najednou jsem to spatřil.Spatřil jsem ten náramek na ruce a záplatu na teplácích .Spatřil jsem modřinu na loktu a nakonec i jeho,tedy svoji tvář.

      Za chvili bude tma.a me ujel autobus.prinesl jsem ti ruzi,jako malý princ sem jí miloval.Jako slavík do ní život dal.A ty,jak ta krásná bledá dívka,šla jsi na ples bez ní.Za chvíli bude tma a mě ujel poslední autobus.sedím tu a čekám na první ranní.Je mi zima jak děvčátku se zápalkami.Je mi zima jako jí.Představuji si jak spíš.Ta myšlenka horka v tvém pokoji tak příjemně hřeje.Jsi bledá,pod tenkou dekou se potíš a tak tichounce spíš.Cvak.Jsem zase zpátky na zastávce pod tvým oknem.A zima už prolezla mým kabátem.Stačí,aby zdolala už jen svetr a...nechci ani pomyslet...Za chvíli bude tma a má duše mě opustí.

     Ráno,když když lidi přicházejí na ten zatracenej první autobus,najdou tělo.Tělo s růží zabodlou v hrudníku,zápalkami v rukou a láskou v duši,někde v nebesích.