Autobus
...vracíme se nočním městem s kamarádem z práce a čekáme na autobus. Noční kulisa byla tak přesvědčivá. V momentě přijeli dva autobusy a my nastoupil s rutinou nastupování do autobusu možnou. V podvědomí jsme věděli, že jedeme přece na hájek. část obce kde bydlíme. Ale po chvilce jízdy autobusu jsem si uvědomil, že autobus vůbec nejede do předpokládané destinace nýbrž úplně někam jinám. V ten okamžik jsem se rozhlídl po voze a zjistil jsem, že autobus je plný lidí co vlastně nijak nereagují jsou absolutně odevzdaní. Bez života.
Autobus se v jednu chvíli zvednul a já cítil jak se mě nohy začínají podlamovat. Stav bez tíže. Dopadneme na zem a přejížíme poměrně velkou skálu. Řítíme se velikou rychlostí směrem dolů a v té chvíli se v autobuse jako zázrakem objevuje žena. Na první pohled dozorkyně v lágru. Řekl jsem Krulisovi, že nás chtějí určitě zavřít do lagru. Pocit nesvobody, uzavření se dostavil brzy. Nemohl jsem ani pomyslet na ty okamžiky kdy nebudu dle informací od dozorkyně po zbytek svého života dělat již nic co budu chtít. Stanu se nevolníkem.
Vystupovat. Ve vzorném dvojstupu nás lifrují ven z autobusu a já říkám Krulisovi pojd musíme utéct. On mě odvětil, že je mu to jedno.Neváhal jsem. Odpojil jsem se nepozorovaně z řady a přeskočil né moc vysoky plot. Seběhl jsem skalku a po té mez dolů k silnici kde stál otevřený žigulik. Opodál stařík sekal kosou vysokou trávu. Nastartoval jsem a už jen ujíždel. Pravá levá pravá levá ujížděl jsem jak šílenej max.