1. ŘÍJEN: JOLANDA BRNO
Po kratší pauze vyrážíme na další koncert, tentokrát je naším cílem DIY klub Jolanda, který se nachází v Brně - Králově Poli. Za pozvání vděčíme Krivoshovi (zdravíme a děkujeme!), se kterým jsme se seznámili na Lesním PUnku 09, kam se svou společnicí přivezl zásilku vegetariánskýho jídla. Vegetariánskou stravu jsme proto čekali i na Jolandě a jak se později ukázalo, naše očekávání byla oprávněná. Hlavně P si pochutnávala na kvalitním guláši.
1. října byl čtvrtek, což znamenalo, že jsem se pěkně večer museli vrátit zpátky na domovskou základnu, protože v pátek bylo nutné hned ráno napogovat do práce. No, co se dá dělat. I odjezd do Brna probíhal v rytmu všedního dne, tedy docela hekticky. Vše se ale podařilo zvládnout a dokonce jsme tentokrát ani nic nezapomněli. Jeli jsme tentokrát větším tour-busem značky Mercedes-Benz a cesta příjemně ubíhala. Motor tiše předl a klid rušilo jen občasné nevtíravé zapískání od předních brzd.
Vše se ale změnilo, když jsme se vystřídali a P převzala řízení. Možná si položíš otázku, co nás vedlo k tomu se vystřídat... Odpověď je nasnadě. Struny na kytaře jsem měl už poněkud v dezolátním stavu, a tak jsem se rozhodl je vyměnit za jízdy. Ačkoli to zní celkem jednoduše, tušil jsem, že to nebude zas až taková hračka. Proto jsem se k tomu dost dlouho odhodlával. Nakonec jsem se přece jenom rozhodnul, zastavili jsme, já si přelezl na zadní sedadla a dal se do toho.
Co se dělo potom můžu přirovnat k pocitům, které jsem zažil v USA na horský dráze jménem "Screeching Eagle". Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. A znova. Neúnavně. P za volantem se upřeně dívá před sebe. Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. Já sedím na zadním sedadle a natahuju struny. Jedu. V klidu. Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. Nataženo. Měníme se a řídím zase já. Přijíždíme přímo před Jolandu.*
Tam už čeká Krivosh a společně připravujeme prostor pro hraní a stěhujeme věci. Dáváme si pivo. Zvuk je překvapivě dobrý. Jolanda je velice sympatický místo. Hrát na ostro začínáme cca v 9 večer. Docházka v klubíku je optimální jeho rozměrům. Hraje se nám fajn a samozřejmě se do toho pokládáme s plným nasazením. Návštěvníci vypadají, že se jim naše show líbí. Končíme zhruba po necelý hodince příjemně vyčerpáni. Není už vlastně co hrát dál. Je to asi výzva k tvorbě dalších válců.
Tenhle koncert byl důkazem, že to, co nám vyhovuje, je dobrej zvuk a příjemný prostředí menšího prostoru. Po nás naběhnul DJ co do zbytku osazenstva Jolandy začal ládovat elektronickou muziku. Vychutnávali jsme si hlavně Skinny Puppy. Pohodovej večírek.
Cestu zpátky jsem prospal za volantem, takže si nic nepamatuju. Ale vzhledem k tomu, že píšu tenhle blog, tak to dopadlo dobře...
* Za příjezd přímo před budovu bohužel nevděčíme našim orientačním smyslům, ale navigaci.