baracque 15 let / U nás na mechu

Nastal čas napsat další kousek chmurného příběhu kusem vápence na zeď protějšího domu. Existuje jistá pravděpodobnost, že pokud čteš tenhle blog, máš jisté povědomí o tom, že existuje/existovala nějaká skupina Discomfort nebo že se v Dřeveši u Hlinska koná akce zvaná Lesní punk. Pokud ne, předem se omlouvám. Možnosti a pravděpodobnosti internetu jsou nevyzpytatelné a je klidně možný, že tě sem zavály kdoví odkud.

Po posledním koncertu na nádru v Dejvicích jsme se s P rozhodli, že Discomfort na čas uložíme k zimnímu spánku. Důvodem byla celková únava, nárůst pracovních a školních povinností a tak. Zatím to vypadá, že tahle sestava má odzvoněno, ale znáš to, "nikdy neříkej nikdy".

V tomto bezčasí jsem se začal trošku nudit a po pár rozhovorech s Berrym, bubeníkem hc/thrash formace Sicherhatesystem, jsme došli k názoru, že by možná potřebovali druhýho kytaristu. Slovo dalo slovo, jednoho dne jsem se vypravil k nim na zkoušku a přibalil jsem kytaru a aparát. Tam se ukázalo několik věcí: neviděl jsem v tý muzice pro sebe jako kytaristu prostor, zjistil jsem, že nemám motivaci učit se rychlý metalový riffy a v neposlední řadě, že kapele chybí hlavně zpěvák. 

Tak jsem zavzpomínal na starý časy v kapele Barák 43 a na výhody, který přináší být jen zpěvákem bez nástroje (namátkou: nenosíš si s sebou vůbec nic na zkoušky a na koncerty, nemusíš tolik drtit a přesto jseš v centru pozornosti... :-) ), a nabídnul jsem se jako "zpěvák". Píšu v uvozovkách, protože můj výkon, to je především řev.

Situace vypadala nadějně, bylo potřeba naučit se pár songů a mohli jsme začít koncertovat. Pár akcí bylo již domluvených, ale situace se radikálně změnila, když Buvol (kytara) usoudil, že nemůže hrát s Mírou, basákem, kterej s klukama hrál dřív v kapele Niemand. Koncety tedy zrušeny, hledá se basák. Tenhle příběh má snad happyend. Minulej víkend se přišel ukázat nadějnej adept na post bassmana, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

A co vlastně Discomfort? Tam je to trošičku složitější. Začnu návratem na podzim. Tehdy jsme s Berrym začali uvažovat o tom, že bysme do Discomfortu přidali živý bicí. Hlavní motivací z mý strany bylo zvýšit razanci kapely a částečně eliminovat problémy s chabým nazvučením některých punkových akcí. Berryho představa byla, že zapojí svoje elektrický bicí, který se mu doma válely ladem. Tak si je přivezl do zkušebny DC v Montasu. Asi dvakrát třikrát jsme si zahráli a pak nějak nebyl čas, takže to vyznělo celkem do ztracena.

Zlom nastal v zimě, potom, co jsem se přidal k Sicherhatesystem. Myšlenka na bicí v DC byla znovu vytažena na světlo. Rozhodnul jsem se celou situaci zjednodušit tím, že zruším starou zkušebnu a přestěhuju se do zkušebny Sicherhate. Tak se diskomfortní PA Cervin Vega a Berryho akustický bubny dostaly pod jednu střechu. Začali jsme zkoušet pár věcí a zatím to vypadá dobře. Bojím se jen jedný věci. Začínám si budovat návyk na bicí. Když jsem si tam jednou byl zahrát jen s notem, tak mi to připadalo nějaký prázdný a plochý :-)

Tak doufám, že aspoň do toho slavnýho Lesního punku něco nazkoušíme a potěšíme těch našich pár skalních fanoušků... Hlavně sehnat ten zpěv! Zpěváci/zpěvačky - hlaste se!!!

Stalo se mou čestnou povinností, připadá mi to trochu jako slavnostní salva při nějakém smutném výročí sice, poukázat na dva poslední koncerty, který digitální revolucionáři Discomfort odehráli v letošním roce.

Jednalo se o zájezd do jihočeského Velešína, kterej jsme podnikli 17. října, a výlet do Dejvický nádražky týden nato, 23. října. 

Velešín máme rádi. Jedná se totiž o domovskou scénu našeho spřízněného tělesa Animatronix, které v místním klubu Jakub rádo tepe své skalní fanoušky. Vládne tam příjemná atmosféra, která vybízí ke kvalitním hudebním výkonům a zvýšené konzumaci alkoholických nápojů. Je to sice trochu z ruky, ale je to pro nás taková srdcovka.

Tentokrát jsme tam kromě Animatronixáčů vystoupili ještě s kapelou Urghh, která mě příjemně překvapila. Místy to znělo jako Dead Kennedys blahé paměti, avšak bez skutečných bicích. Takže pohoda. Žádná velká elektronika, spíš automat, ale můj dojem dobrý.

Animatronix se představili v inovované sestavě, kdy Erich třímal basu. Basové linky byly úderné, je vidět, že Erich nástroj nedrží v ruce poprvé. Jen jsem trochu postrádal slapping a tapping, ale co není, třeba do budoucna může být. Ačkoli se v případě Animatronixu určitě nejedná o nějaký chill-outový easy-listening, myslím, že jsme u jejich show příjemně zarelaxovali.

Naše vystoupení v LPJ patřilo k těm standardním, musím říct, bohužel. Mohlo to být lepší, ale už nás pronásledovala dost velká únava, jak psychického, tak fyzického rázu. Tímto se přítomným dodatečně omlouváme. V každém případě děkujeme kapelám a osádce klubu za velice příjemný večer!

Týden poté v pátek jsme vystoupili v Dejvický nádražce. Považovali jsme za čest zahrát si v tomhle legendárním podniku malejch piv, kterej už hostil tolik Frýbestrů. Hráli jsme společně s kapelou Las Mantequillas a Die Onion.

Viděli jsme jen Las Mantequillas, kteří byli tradičně skvělí. I když jejich show na Lesním Punku mě asi dostala víc. V Dejvicích celkový dojem kazila má únava a to, že na mně asi něco lezlo. Než začala hrát poslední kapela, museli jsme jet domů.

Naše vystoupení mohlo být fajn, nebýt technických problémů, které se k mýmu rostoucímu zoufalství opakovaly několikrát. Nevíme přesně čím to bylo, snad vibrace dřevěnýho pódia, pod kterým byly basový bedny, ale několikrát se mi rozpojily kytarový krabičky. Dost trapná situace. 

Tak jsme si řekli, že potřebujeme trochu nabrat dech, dát si od koncertů pauzu a třeba udělat nějakou nahrávku, nebo třeba nějaký nový skladby.

Na koncertech se doufám budeme potkávat v roce 2010, který snad už konečně přinese čerstvý vítr, pozitivní změnu a možná i vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí ;-)

Howgh!

Po kratší pauze vyrážíme na další koncert, tentokrát je naším cílem DIY klub Jolanda, který se nachází v Brně - Králově Poli. Za pozvání vděčíme Krivoshovi (zdravíme a děkujeme!), se kterým jsme se seznámili na Lesním PUnku 09, kam se svou společnicí přivezl zásilku vegetariánskýho jídla. Vegetariánskou stravu jsme proto čekali i na Jolandě a jak se později ukázalo, naše očekávání byla oprávněná. Hlavně P si pochutnávala na kvalitním guláši.

1. října byl čtvrtek, což znamenalo, že jsem se pěkně večer museli vrátit zpátky na domovskou základnu, protože v pátek bylo nutné hned ráno napogovat do práce. No, co se dá dělat. I odjezd do Brna probíhal v rytmu všedního dne, tedy docela hekticky. Vše se ale podařilo zvládnout a dokonce jsme tentokrát ani nic nezapomněli. Jeli jsme tentokrát větším tour-busem značky Mercedes-Benz a cesta příjemně ubíhala. Motor tiše předl a klid rušilo jen občasné nevtíravé zapískání od předních brzd.

Vše se ale změnilo, když jsme se vystřídali a P převzala řízení. Možná si položíš otázku, co nás vedlo k tomu se vystřídat... Odpověď je nasnadě. Struny na kytaře jsem měl už poněkud v dezolátním stavu, a tak jsem se rozhodl je vyměnit za jízdy. Ačkoli to zní celkem jednoduše, tušil jsem, že to nebude zas až taková hračka. Proto jsem se k tomu dost dlouho odhodlával. Nakonec jsem se přece jenom rozhodnul, zastavili jsme, já si přelezl na zadní sedadla a dal se do toho.

Co se dělo potom můžu přirovnat k pocitům, které jsem zažil v USA na horský dráze jménem "Screeching Eagle". Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. A znova. Neúnavně. P za volantem se upřeně dívá před sebe. Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. Já sedím na zadním sedadle a natahuju struny. Jedu. V klidu. Stoupání, klesání, zatáčka, rovně. Nataženo. Měníme se a řídím zase já. Přijíždíme přímo před Jolandu.*

Tam už čeká Krivosh a společně připravujeme prostor pro hraní a stěhujeme věci. Dáváme si pivo. Zvuk je překvapivě dobrý. Jolanda je velice sympatický místo. Hrát na ostro začínáme cca v 9 večer. Docházka v klubíku je optimální jeho rozměrům. Hraje se nám fajn a samozřejmě se do toho pokládáme s plným nasazením. Návštěvníci vypadají, že se jim naše show líbí. Končíme zhruba po necelý hodince příjemně vyčerpáni. Není už vlastně co hrát dál. Je to asi výzva k tvorbě dalších válců.

Tenhle koncert byl důkazem, že to, co nám vyhovuje, je dobrej zvuk a příjemný prostředí menšího prostoru. Po nás naběhnul DJ co do zbytku osazenstva Jolandy začal ládovat elektronickou muziku. Vychutnávali jsme si hlavně Skinny Puppy. Pohodovej večírek.

Cestu zpátky jsem prospal za volantem, takže si nic nepamatuju. Ale vzhledem k tomu, že píšu tenhle blog, tak to dopadlo dobře...

* Za příjezd přímo před budovu bohužel nevděčíme našim orientačním smyslům, ale navigaci.