baracque 16 let / U nás na mechu

Na 11. září jsem se dost těšil. Mělo to být poprvé, co jsme si s Discomfortem střihli dvě akce za večer. Tak to vypadá, že jsem to vybalil hned na začátku... Z ambiciózního plánu sešlo a koncert jsme odehráli jen jeden. 

Ale když jsme vyjížděli na první akci, kterou byl indoorovej fesťáček s přiléhavým názvem Zase jako prase v Oldříši u Poličky, neměli jsme o tom ještě ani tušení. Nálada v našem tour-busu značky Nissan Micra byla celkem dobrá, až na pár drobností, jako je celková únava a lehká hlasová indispozice P.

Akci pořádal matador poličský punkový scény a frontman skupiny Mentálně narušená moucha, Bukva. Toho jsme koneckonců uviděli hned, jak jsme s naším strojem zarolovali na runway přiléhající k hospodě, kde se celá akce odehrávala. Uvnitř už vládla mě dobře známá atmosféra vesnických punkových koncertů. Obsypanej bar, pár stolů, kde seděli místní štamgasti a dělali jakoby nic, fůra punkáčů. Nanosili jsme donvnitř část aparátu a přesně od osmi jsme si vychutnali vystoupení MNM. Nejvíc si vystoupení podle mýho názoru ale vychutnal týpek, kterej se už při týhle první kapele nemohl udržet na nohou.

Moucha dohrála krátce před devátou, ale to už jsem věděl, že mi v rodině vypukla zdravotní krize a my sice po dohrání v Oldříši budeme spěchat, ale ne do Rychnova na druhou akci, kde jsme měli v plánu hrát, ale pěkně zpátky do HK. No, postavili jsme aparaturu, zapojili všechny (mnou nenáviděný) kabely, něco jsme zkusili... Nebudu to protahovat. Zvukař byl připravenej na to, že svou aparaturou dozvučí vokály punkovejch souborů a naše požadavky ho trochu zaskočily. Prostě zvuk celkem průser. Klasická stahovačka spodků, musel jsem to několikrát urgovat... Do Oldříše bohužel ještě nedošly informace o tom, že počítač nemusí vyluzovat jen podbarvující zvuky na pozadí. Co se dá dělat.

Publikum se s námi vyrovnávalo tak nějak podobně jako zvukař. Přijemný, nezdrhli, ale bylo vidět, že přišli na "bigbít". Ale ve výsledku dobrá akce.

Cestou zpátky jsme ještě museli zklamat Beryho, kterej v Rychnově u Labutě pořádal benefiční koncert na psí útulek v Lukavici. Akce se údajně vydařila, nás moc mrzí, že jsme to nezvládli dorazit. Je jasný, že Rychnovu nějakou show ještě dlužíme. Tak snad někdy příště ;-)

O koncertě v Akropoli se nepíše lehce :-). Název klubu zní sice vznešeně, i akce Future-line slibovala mnohé, ale hned na úvod se přiznám, že to byl jeden z nejhorších koncertů, kterých jsme se kdy zúčastnili, a pronásledovala nás docela smůla...

Začalo to už po cestě naším tour-busem Nissan Micra na dálnici D11 směr Praha, kdy se P najednou podívala dozadu a řekla:" Kurva, nemáme mix a kompresor." Trochu mě to překvapilo, protože jsem do té chvíle netušil, že nesoustředěnost může mít až takový rozměr. (Taky mě překvapilo, jak sprostě mluví - rozhodně to není běžné.) Chvíli jsem se zamyslel a řekl jsem, že vracet se už nebudeme a že notebook zapojíme přímo zvukařovi přes cinche.

Po příjezdu a menších problémech s navigací jsme Akropolis našli, zaparkovali a zkasírovali cesťák. Pak jsme už jen čekali na zvukovou zkoušku. Ta proběhla překvapivě v pohodě, ale objevil se další problém. DVD s projekcí, které nám udělal Katsa.theo (děkujeme převelice!), se pořád nějak divně sekalo. Každopádně, my jsme byli připraveni. Hráli jsme první. Po nás vystoupila kapela Tear.

Když jsme vylezli na pódium, jasně jsme viděli, že počet návštěvníků je dramaticky blízko nule. Většinu zbylých jsme odradili tím, že jsem po avizovaném začátku kvůli technickému problému s kytarovými efekty nezačali hrát. Po pár úvodních písních nás sledoval jen tuším jeden divák (dik za přízeň!). Pak se mi asi po půl hodině hraní přetrhla struna A. Pokud hrajete na kytaru, tak asi víte, že to je průser. Pokud nehrajete, musíte mi věřit. Mrknul jsem na prázdné hlediště a rozhodnul jsem se, že strunu nebudu měnit. Nemělo to cenu. Skončili jsme dřív. Asi jsme tím porušili smlouvu, ale přesunuli jsme se na bar, kde jsme propíjeli kredit 250 korun. Nepodařilo se nám to. Když skončila kapela Tear, jeli jsme do zpátky do HK.

Cestou jsme se rozhodli, že se budeme držet spíš bezpečných vod undergroundových akcí. Svět mainstreamu naší hudbě ještě totiž nedorostl...

Lesní punk. Takže lesní punk. Co napsat o týhle akci… Punk v lese. Dřeveš. Jediná akce, co teď pořádáme sami s pár kámošema.

Tak v první řadě asi to, že tahle akce se jmenovala Lesní punk 09 Light, což původně znamenalo, že to mělo být light. Ze začátku jsem byl zastáncem jednodenní akce, ale pak se objevila možnost zkombinovat to s vystoupením rakouskýho sound-systému a byly z toho dny dva.

Pátek večer. Čekáme na Rakušáky. Ráno psali, že maj problémy s autem. Lidí celkem dost. Program není. V reprákách se střídájí různý punkový pecky. Do toho se se svou kytarovou exhibicí hlásí Pecka. Hraje nějakou dobu, než je odstaven technem. Rakušáci přád nikde. Na baru je živo. Je tam živo zhruba do tří do rána. Pak dorazí Rakousko. Na baru je ještě živějc. Hraje techno z PC.

Sobota dopoledne. Zatím ticho. Sobota odpoledne. Going sound systém začínají hrát. Sobota navečer. Přestavujeme aparaturu pro kapely. Nabíráme zpoždění proti plánu. První má vystoupit se svojí show básník Ticho.

Začíná chvíli po osmý. Jede. Jede. Rozjede se tak, že skončí zhruba ve čtvrt na deset. Pak hrajeme my, tj. Discomfort. Jsem trochu pod vlivem, ale hraje se výborně. Lidí je ještě celkem dost. Původně jsem chtěl hrát první, aby víc vynikly ostatní kapely, ale nakonec jsme měli vlastně ideální timing. Zkracujeme náš set a končíme cca v 10 hodin. Dokonce se rozpoutalo i chvilkový pogo, na což nejsme moc zvyklí.

Po nás začíná mezi kapelama boj o pořadí. Já volám Werglův Pjos. Depresy Mouse chtějí  hrát. HGW chtějí hrát. Las Mantequillas chtějí hrát v 11. Chtějí hrát i Morrow. Nakonec Depresy Mouse začnou o půl jedenáctý, hned po nich servírujou svůj crustík HGW. Pak na baru dojde k debatě mezi Las Mantequillas a Morrow. Morrow jdou na plac. Werglův Pjos už se nehlásí. Poslední hrajou Las Mantequillas. Hrajou naplno asi pro pět lidí, co pogujou z posledních sil. Většina z nich jsou pořadatelé. Tahle kapela má můj velkej respekt.

Tím se dostávám k dalšímu problému (ne, že bysme na něj nebyli zvyklí). Tentokrát moc lidí opravdu nedorazilo. V Hlinsku byl prej nějakej koncert zadarmo, kde hrál MIG 21. (Tímto pozdravujeme.) Dost lidí, co slibovalo účast, nedorazilo. No nic, účast na lesním punku je samozřejmě dobrovolná. Jak jinak.

Dílčími neúspěchy se samozřejmě odradit nenecháme. Co nás nezabije, to nás posílí. Příští rok se zase sejdeme v Dřeveši. Pravděpodobně soustředíme síly na jednu akci, jako loni. Už jsme začali vyjednávat s některýma kapelama. Plány by byly. Tak uvidíme za rok.