moje poprvé...
A je to tady :) můj nadpis možná připoutal k monitoru více lidí než obvykle, ale některé z vás možná musím zklamat. Dnes nebudu psát o svým prvním sexuálním zážitku. Jedná se o něco uplně jinýho :)
Mám za sebou první zkušenost s pořádáním koncertu. První úpis jako hlavní pořadatel v hlášení veřejný akce!!! Byla to tak trochu akce honem honem :) Moc děkuju strýci za možnost, zkusit si něco novýho. Ne, že by mě to někdy nenapadlo, ale až od jeho telefonátu jsem začala jednat.
Neděle 23.11.2008 Malý sál NA NOVÉ Volyně
Je čtvrt na šest, super, dorážím 15 min po dohodnutým termínu...kapela DRUHÁ STRANA už je na místě a stěhuje si cajky do sálu. Foxx mi oznámí, že na poslední chvíli brali auto navíc, kvůli bicím, takže cesťák bude nepatrně vyšší. Vcházím do sálu. Zvukař sedí u svýho nářadí, po pravé straně u vchodu je můj stůl. Kontroluju obsah svojí kouzelný krabičky. Lístky, vrácenkový razítka ( moje značka je modrá ovečka :) njn třeba se vypracuju ), pořadatelský pásky, lepenka, nůžky, vizitky kapel, se kterými mi večer před tím pomáhala mamka. Mám všechno. Rozdávám pásky pořadatelům a nervózně posedávám u vstupu. Snad to vyjde, snad alespoň někdo přijde, snad se nic nerozbije, snad se nikdo neserve, snad...
Půl sedmý. Vyrážím s Foxxem s lepenkou a NOUZOVÝM plakátem na nádraží. Rozhlédnout, rychle přilepit na odpadkový koš a pryč :) dalším zdobíme prosklené dveře do hospody. Znovu u vstupu, tentokrát už se otevřel i bar. Prosím o tureckou kávu a zvu Foxxe na zelenou...na klidu mi to moc nepřidává. Je sedm hodin a v sále jsou dva platící, můj brácha, který má sice pořadatelskou pásku, ale na tu mojí srandu mi ochotně přispívá 50 kaček do kasy, číslo lístku jedna. Číslo dvě má jeho slečna.
Půl hodiny po oficiálním začátku se situace nemění. První kapela NO OPTIMIST. Je mi kluků docela líto. Jejich vystoupení je podobné spíš zkoušce s přítomností rodičů, kteří dnes plní funkci řidičů a několika dalšími hosty. Ale musím říct, že je to zkouška vcelku vydařená. Kluci hrají moc dobře. Neustále před nimi musím smekat. Jejich věk je totiž nepřímo úměrný jejich výkonům. Do sálu přichází několik nových návštěvníků, mám radost, spolužáci mě přišli podpořit.
Druhá kapela KEYS. Nechci působit zaujatě, když za basou stojí strýc, ale moc se mi to líbí a dokonce vytáčím i menší tanec u vstupu. Další známí, pár panáků. Přichází několik členů kapely Dech dehtu, tedy alespoň to tvrdí...pouštím je bez razítka a bez vstupenky do sálu.
DRUHÁ STRANA. Počet lidí se opět nepatrně zvýšil. Opilí kamarádi povalili dělící příčku. Pokouším se jí postavit, v pořádku, jede se dál. Bohužel při této akci zřejmě přicházím o věnování písničky Discopříběh :( několik lidí se odvážilo a paří před kapelou na parketě.
Poslední kapela DECH DEHTU. Vstupenky se zastavili na čísle 43 a mně je jasný, že dneska si to zaplatíme ze strýcovo kapsy...díky Romane :) neuvěřitelná divočina v podobě asi 14 lidí ( což je asi tak polovina těch, kteří se představili u vstupu jako Dech dehtu...zvláštní, počítala bych, že když banda 50ti letých chlapíků vidí u vstupu mladou holku a na sále pár lidí, mohla by ze soucitu přihodit alespoň pár korun ). Njn. Co se dá dělat. Končíme asi 45 min před půlnocí.
Lovím z kasy cesťák pro DRUHOU STRANU a odcházím se domluvit na placení sálu. Roman zajišťuje zvukaře. Je definitivní konec. Mám smíšený pocity, čekala bych lidí víc, ale zároveň jsem moc ráda, že jsme to zvládli, nebo jsem to zvládla? Možná to tu trochu smrdí sebechválou, co?:) ... kontroluju hodinky. Na intr už mě nepustí, přečkávám u malýho piva v nonstop baru na náměstí a druhý den odcházím do školy až o dvě hodiny později :) ...