Barbora = haluzna Žena, 35 let / Mirotice

Tak jsem si po dlouhé době dopřála na živo libé tóny SKA :) Pod čarou v Písku to 9.11. rozjeli Tleskači. První co bych na celé akci kritizovala byla nedostatečná "reklama". Co se týče plakátů, postřehla jsem v Písku pouze jeden, a to na dveřích divadla, kde se koncert konal. Nevím, jestli to je vina pořadatelů, hladových sběračů plakátů nebo vandalů, ale myslím, že to byl docela nedostatek celé akce.

Na koncert jsem dorazila busem. Byl nahlášený na půl devátou, takže jsem s přehledem stíhala ještě menší zewling před Pod čárou. Fronta na lístek se celkem táhla, ale ti chytřejší z nás využili výhodu předprodeje, tak jako já :) chvíli jsem počkala než se fronta krapet pokrátí, ale stejně jsem nebyla ušetřena poznámek o předbíhání :) v sále už bylo celkem dost lidí a tak jsem si vyprahlá SKAkla pro orososený tykadlo a cupitala blíž k pódiu. Hráli jen Tleskači, takže opět menší zkouška zvuku a jak už jsem si zvykla (sice jsem na nich byla teprve po třetí :)) opět zmizeli v zákulisí, za pár chvil se vrátili v dresech a mohlo se začít. Těšila jsem se na ně jak malý děcko, co místo mateřskýho mlíka pilo SKA tóny :) Kroutila jsem se, SKAkala jsem jak o život a za pár písniček bych mohla vyhrát cenu za nejvíc propocený triko :) bylo nás víc takových. Společnost v divadle byla celkem různorodá. Punkáči, Skačkaři, Šamponi a pár lidí co přišli jen tak bez přesvědčení za dobrou muzikou. Ale byla tam holčina, která nejspíš fakt vůbec netušila :) věkem bych jí odhadovala tak o tři roky mladší než já (úctyhodných pět :D) v parku somrovala papírky a nejspíš z pocitu důležitosti chtěla minimálně pět kousků. No prostě zajímavá slečna rozhodně :)

Jinak akce velmi vydařená, bez větších průserů. Těším se na další. Jo a ještě jaký z toho plyne ponaučení? Dneska asi pro mě: nesuď lidi bez poznání :) ta slečna je nejspíš budoucí člen v kapele s bráchou. takže promiň holka, ale jseš vážně jelito :D snad ti bubny jedou líp jak pusa :)

pic B.

Po dlouhé době, jsem prohlídla svůj ubohý blog a s hrůzou jsem zjistila, že čas je sakra drahej! No vymlouvat se na nedostatek času by bylo moc sobecký...čas byl, ale psaní do blogu bylo nemilosrdně odstrčeno mojí školou! Jsem v posledním ročníku s připosranýma gatěma (ano strachem z maturity)!

V prváku nám každý říkal:"přežiješ prvák, přežiješ všechno!'', ale to je blbost :) jsem na stavárně a je to sakra mazec!!! :) no ale nikdy nemůže být tak hrozně aby nebylo ještě hůř!

No a konečně jsem se dostala k tomu co jsem vlastně chtěla...řekla jsem si,že chození do knihovny se pro mě o prázdninách stane povinností, protože moje znalost literatury je ve čtvrtým ročníku na úrovni chovance základní školy (vim, že se není čím chlubit, ale je to tak :)). Jenže regál s Jiráskem jsem stejně minula a zabrousila jsem do trochu jinýho stylu :)

Možná to znáte! Jan Pelc - ...a bude hůř!

Puberťák Olin, s debilním jménem v debilní době! V době kolem roku 1984, v době komančů, v době mániček, v době, kdy říct vlastní názor kolikrát znamenalo dostat na sto pro pořádně do huby! Knížka je rozdělená na tři části: Děti rodičů, Děti ráje, Děti cest. Děti rodičů je část v níž Olin vzdoruje svýmu otci. Děti ráje popisuje Olinův útěk z domu do hospody za lidmi, kteří jsou mu bližší než rodina. Děti cest je pokus Olina emigrovat do Paříže. Nechci tady popisovat děj, protože to by pak pro tebe bylo na prd. Každopádně od toho nečekej žádný poslušňácký fráze :) vypravování občas až značně vulgárním stylem, což napomáhá dostat se pořádně do děje, do Olinovo pocitů a do vybavení doby, kterou jsem já se svým narozením prošvihla. Je jasný, že takhle to všechno bylo...od rodičů slýcháš různý zážitky. Celý je to zahalený oparem prochlastanýho rána a nezávaznýho sexu...no číst už musíš sám/sama :)

Takže Jirásek mě opět nic nenaučil :)

No a když jsem se dozvěděla, že je natočený čerstvě i film, okamžitě jsem si vyhledávala, kde všude se s tím můžu setkat. Těšila jsem se jak malý dítě...kina totiž původně neměly k filmu ani čuchnout. vše mělo probíhat bez nějaký velký reklamy. A u nás to vychytal Písek a chata Živec. Promítání bylo připravený hezky venku u ohniště před hospůdkou :) jenže než se všechno naštelovalo protrhly se mračna a tak jsme se všichni soukali do miniaturní jídelny, posedali si po zemi a na poslední suchý židle a mohlo se začít.

Film začíná přibližně od poloviny knížky, takže mi chvíli trvalo zorientovat se v ději. Ale nakonec jsem si vlastně vůbec nemohla stěžovat :) myslím si, že se film povedl, ale zase...koukněte se sami :)

takže nakonec: všem kdo si můj blog někdy četli se moc omlouvám a zároveň dík. A hlavně bych se chtěla omluvit Alešovi. fakt se nezlob, vůbec nestíhám a myslím si, že reporty z Ražic a Písku už by teď nejspíš zajímalo jen nějaký kronikáře, tak se na mě prosím nezlob a já se pokusím po kocce (rýsování bytovýho domu) sesmolit alespoň něco...

dík B.

A je to tady! Konečně jsem dostala pořádnej, asi zaslouženej kopanec. Od někoho, kdo k tomu měl nejspíš plný právo...

Strašně mě to mrzí! Nikdy jsem nechtěla někomu ubližovat! Ale poslední dobou to zvládám s ladností mistra...

Neustálý kecy o tom,že už je mi sakra osmnáct, ale co se změnilo? Nic! Stále se chovám jak naivní pipinka ze základní školy! Stále před něčím zbaběle utíkám, před něčím se schovávám, abych snad někomu neublížila! A zrovna to se mi tím vším neuvěřitelně daří...

Nevím co chci! neustále něco hledám, ale nevím co! Je to děsný...a teď tu sedím, že se snad něco stane, něco se změní a já se ráno probudím a budu jiná, lepší, hodná, a hlavně rozhodná! ale každý ráno je stejný! Každej pohled do zrcadla mi řekne, že se zase nic nezměnilo! Žiju sama se sebou a nechápu jak to můžu vydržet...

dostala jsem ránu a...moc mě to mrzí! Nechtěla jsem ublížit...omlouvám se...

B.