Podzimní soud
Jak kapky bodají větve stromu
naslouchám šumění borovic
však pohltily sílu hromu
a přichází jich na tisíc
marná to snaha duše stromu
na poplach tluče o stěny
s přívalem další lstivé bouře
odumírají kořeny
mrazivý pocit nicoty
znechucen ze silných sítí
již není vyhlídky v životy
již není vyhlídky v bytí
kam zmizel ten ruch zpěvných ptáků
cožpak přezimují ještě?
nahání strach temnota mraků
naději svírají kleště
ponuré zvuky, stíny a přízraky
naslouchám ozvěnám okolních skal
z torza se stala potrava pro ptáky
v dáli již vrzání pekelných bran
srdeční tep zrychlený nad míru
poslední výdech divného znění
zasněný pohled směřuje k vesmíru
jenž v tento okamžik v dáli již není...
Basker, 3.11. 2005