Noční pouť
Měsíční svit proplouvá krajinou
zjasňujíc již tak překrásný obraz
tuhletu krásu zaměnit za jinou
nebyl bych schopen bráti v potaz
Z plachého útěku lesní to zvěře
duši mou ovládl z neznáma strach
v dáli jsou slyšet šustící keře
naslouchám víření tam v korunách
vítr nesoucí ozvěny lesa
line se skrze ten hlouček stromů
zatím co mlha pomalu klesá
v dáli je slyšet řinčení hromů
Zde mezi skalami hluboko v lese
myšlenky povznesly mýtický sen
kolem již každý strom korunou třese
Jsem synem lesa vem si mne, vem!
Basker, 7.2. 2006