Basker Muž, 37 let / UK

Měsíční svit proplouvá krajinou
zjasňujíc již tak překrásný obraz
tuhletu krásu zaměnit za jinou
nebyl bych schopen bráti v potaz

Z plachého útěku lesní to zvěře
duši mou ovládl z neznáma strach
v dáli jsou slyšet šustící keře
naslouchám víření tam v korunách

vítr nesoucí ozvěny lesa
line se skrze ten hlouček stromů
zatím co mlha pomalu klesá
v dáli je slyšet řinčení hromů

Zde mezi skalami hluboko v lese
myšlenky povznesly mýtický sen
kolem již každý strom korunou třese
Jsem synem lesa vem si mne, vem!

Basker, 7.2. 2006

Jak kapky bodají větve stromu
naslouchám šumění borovic
však pohltily sílu hromu
a přichází jich na tisíc

marná to snaha duše stromu
na poplach tluče o stěny
s přívalem další lstivé bouře
odumírají kořeny

mrazivý pocit nicoty
znechucen ze silných sítí
již není vyhlídky v životy
již není vyhlídky v bytí

kam zmizel ten ruch zpěvných ptáků
cožpak přezimují ještě?
nahání strach temnota mraků
naději svírají kleště

ponuré zvuky, stíny a přízraky
naslouchám ozvěnám okolních skal
z torza se stala potrava pro ptáky
v dáli již vrzání pekelných bran

srdeční tep zrychlený nad míru
poslední výdech divného znění
zasněný pohled směřuje k vesmíru
jenž v tento okamžik v dáli již není...

Basker, 3.11. 2005