Eliška Žena, 35 let / Veselí nad Lužnicí

Nalep mi známku na srdce

a vlož ho do obálky

nenajde už cestu zpátky

podívá se jak jde svět

jak se jinde žije

možná skončí na Jávě

poblíž Indonésie.

Jsou prostě noci

kdy točí se mi hlava

jsou prostě noci

kdy čekám útok zprava

jsou jednoduše noci

které mění se už v den

jsou jednoduší noci

kdy nechce se mi ven.

Ležíš mi vytištěný na stole už pár dní

asi z tebe složím panáka a pak ho zapálím.

Nejdřív ti řeknu všechny své starosti a obavy,

nasypu to někomu cizímu do hlavy,

stejně si změt, které nerozumím,

plný písmen, možná moudrousti,

jsi úplně cizí,

mé starosti s tebou v plamenech zmizí.

Mohl bys být můj terapeut.

.

Plochý jsi k ničemu.

Vlníš se unaveně, spíš se plazíš,

jsi jen změt slov, kterou nesmím číst.

Jak si vzniknul?

Autor neměl co říct vlastní ženě

tak sednul ke stolu a napsal studii,

poučeně.

Pisatelka chtěla psát do novin,

ale nemá přehled o světovém dění,

tak opsala přednášku - z donucení,

z nepřemožitelné touhy něco stvořit.

Jsi odborná lékařská studie

ujíždějící na dorogové vlně,

jsi přepis Bible, Dekameronu, pohádky,

nebo důkaz o existenci života z jiné planety?

Já jsme žena z Venuše

mluvím ti do duše

ty jsi muž z Marsu

a teď si dáme pauzu.

Polila jsem tě kávou,

voníš,

konečně mě vzbuzuješ.