Eliška Žena, 36 let / Veselí nad Lužnicí

Smýšlením jsem spíše skeptik, chováním však optimista. Stabilní introvert čili tolerantní flegmatik. Život si neberu, on si bere mě.

Ráda udivuji lidi a nerada dělám to, co bych právě měla. S oblibou jezdím vlakem v osobním vagóně, kde pozoruji svět. Všímám si čeho nemusím a občas si nevšimnu toho, čeho mám. Mám rozečteno několik knih, většinou podle velikosti zavazadla. Miluji svou kytaru a co týden se víc a více sbližuji s baskytarou. Jednou bych chtěla mít myčku, velkou knihovnu a kávovar. Zdá se, že se příležitostně zamotám, ale zdání klame - alespoň někdy. Ráda mluvím, ale občas se mi prostě nechce, výjimečně mi dojdou slova. Jsem plagiátor života, potřebující zájem.

výkřiky: cukr, káva, zpěv, RedBull, knížky, rotvajler, lak, modrá, Nohavica, výšky, tma, svíčková, pohádky, a moll, polštář, I. Klíma, grep, teplo, gerbera, sukně, Rak, tužka, černobílo, hra, slovo, Hrabě, růže, maliny, peřina, G dur...

postřehy všedních dnů: Opera?! Ty struny vyrábí čím dál tím delší. Kradené květiny nejlépe voní! Ořezaných tužek není nikdy dost. Ze severu? Ten čas... V 3+1 mlsné neutečeš. Člověk míní, večery mění. Život nemůže být pořád impulzivní. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, stokrát opakovaná představa nemá odvahu se uskutečnit. Jsem výzva? Lítost je věc hloupá, do srdce ti stoupá. Zvykám si. Pořídila jsem si MP3 přehravač a přestala vnímat svět. Ve dvou se to dobře táhne. Čím méně odvahy máme tím více psychologů se uživí.

Končím bez potlesku, ráno mne uvidíte jak krmím racky nad řekou svým povídáním a plivaje na oblohu dělám obláčky, neboť božský měsíc má kocovinu (krasavec bílý měsíc si strčil dva prsty do krku. Takový fešák a zvrací!) a je potřeba aby to někdo udělal než pojedou lidé do práce.      (z cizích veršů skládám věty)