Po nás ať přijde potopa!
Upraveno:Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit
se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou,
co lidstvu nové ráje chcete stvořit,
vám zpívám píseň na rozloučenou.
Můj vzdor se zchladil volnou sprchou času,
rez s pochvou srostil meče rukojeť.
Brutální, zpěvnou, lehkováýnou chasu
v svém srdci jsem si zamiloval teď.
Mí přátelé se v symposiích baví,
by zase zítra klesli do bídy.
Na večer z loží zvedajíce hlavy
se v duchu těší: Diem perdidi.
Se zbožnou úctou nalíbají holku,
je nevábí zjev plodných samiček.
V kavárnách nočních u politických stolků
jsou rytíři pochybných dámiček.
Mám za přátele marnotratné muže.
Z nás každý rád svou hřivnu zakopá.
My do svých vlasů vplétáme si růže,
a po nás--! což - ať přijde potopa.
František Gellner