Tak a je to tady. Celej život jako řípa a teď se to na mě sesypalo. Začlo to minulej tejden. Čarodějnická noc se mi stala osudnou. Lehce ale opravdu decentně ovíněn se vracim ze svý oblíbený hospůdky Na Hradbách. Mám to kousek z kopce a tak si cestu
krátím závoděním s Gerčou. Občas tagle blbnem a děsíme lidi, když já utikám a ona, drobnej rotvík, okolo mě lítá a běsní, jako by si chtěla pučit ňákou část mýho těla. No zkrátka...došlo na měření sil, já posilněn, sem se rozhod, že tentokrát G předběhnu,
mám to solidně rozjetý, přeci jenom už chvíli z kopce běžíme, zařazuju turbo v ten pravej moment, kdy pesíra trochu polevuje a letim jak stíhačka. Gerča je ovšem v nejlepčích letech a tak pro ni neni nejmenší problém mě dotáhnout. Ještě chvíli letíme
vedle sebe a pak se stane to, co bych vod tý mrchy soupeřivý teda nikdy nečekal. Dává mi bodyček, jedna noha se motá do druhý a já tentokrát opravdu letim s jasnym cílem potkat se s nekompromisně tvrdou dlažbou. Ačkoli to celý proběhlo dost rychle,
uvnitř mě během úseku "tu máš, páníčku" - zem uplynula celá věčnost. Mezitim mě napadlo snad všecko, co by se mohlo stát, zahlíd sem i invalidní vozejk. Dopad byl tvrdej, to se ví, zkroutil sem ho přes pravou ruku do parakotoulu a doufal, že to bude
dobrý. A vono hovno. Ráno to furt bolelo, tak sem kolem 7h dorazil na Karlák na pohotovost, v domění jak super čas sem si nezvolil a že to bude hned vyřízený. Njedřív čekám 1.5h na doktora, kerej mi to ohmatá a se slovy to bude asi zlomený, mě posílá na
RTG. Tam se na mě doktorka čílí, že ty prsty musim natáhnout a ruku ohnout tagle a pak zas tagle. Se zlomeninou to jde dost blbě. No zkrátka za 2 hoďky mám dlahu, pač sádru kuli odřený dlani mi dát ještě nemůžou. Konečně mi to dochází: celý léto před
sebou, ty nejlepší koncerty pod širym nebem s vyzevlovanejma lidičkama sou v PRDELI.
V pondělí mi to celý převázali, kže už mám sádrovej kompletek a aby toho nebylo málo, šel sem v poledne ke stomatochirurgovi na vyndavání moudráku. Kam se sere zlámaný zápěstí. Na levý straně dole mi nejdřív začal páčit kus šestky, co mi tam nedávno
zůstal. Hladkej průběh to teda nemělo. Pak se vrhnul na tu osmičku a tý se ven taky nechtělo. Nakonec z toho byl takovej intenzivní zážitek přes hodinu intenzivní. I když to po dvojnásobnym lokálnim umrtvení vůbec nebolí, propotil sem jim skrz naskrz
operační plášť i stůl. Přeci jenom ty nástroje, zvuky vrtaček(a kolik jich maj:), zvuky praskání zubů, různý komplikace a krev nevěštěj nic dobrýho. A taky že ne. Když to doma přišlo k sobě narval sem se Valetolem(kamarád můj nejlepčí) a to se děje
vlastně do teď. Snad si na něm neujedu. Představa druhýho kola na druhý straně mi nějak nedá spát...
Suma Sumarum: s oteklou hubou a pravačkou v gipsu vypadám jak sešrotovanej buldozerem....a to mám ještě pár tejdnů zalehlý levý ucho. K ušnímu sem ale radši už nešel.................