Boobaloo Muž, 42 let / Stříbro - Ag

   Někdy se může zdát, že se každý dostane do situace, že ať dělá, co dělá, stejně s tím nic neudělá. A ani za to nemůže. Do takovéhle podobné situace jsem se dostal já. Došlo k chybě v komunikaci mezi lidmi, špatné interpretaci a k mylnému pochopení. Výsledek takovéto kaskády bývá často mnohem horší, než se zdá na první pohled. Právě proto, že během téhle doby se řekne spousta věcí, aniž by se znalo to potřebné okolí. Samozřejmě, že žijeme v moderní uspěchané době, tak se ani nesmíme divit, že se zprávy šíří mnohem rychleji, než bychom čekali. Z pohledu člověka, ke kterému se dostane nějaká zpráva, ať už pravdivá nebo ne, stejně v něm zanechá jakousi stopu. Přijde-li za čas druhá a úplně opačná, ať už pravdivá nebo ne, uvede to člověka do jakýchsi rozpaků. Pak se k tomu přidají sympatie či antipatie k tomu dotyčnému, kterého se to týká a názor je na světě.
   Jde o to, že se z kohokoliv může stát lhář, aniž by to byla pravda. Cesta zpět je hodně trnitá a většinou ani nemá konec. Dojde tak k odloučení přátel, kteří se kolikrát hodně měli rádi. Jak už jsem se dříve zmínil, stalo se mi něco podobného. Kolikrát, když se objevím mezi lidmi na ulici, přemýšlím, jak se na mne lidé asi koukají. Jestli jako na kamaráda nebo na nepřítele. Rozhodl jsem se tedy napsat takový krátký příběh ze života lidí pod názvem Lhářem proti své vůli.

   Na počátku byla skupina lidí, které se líbila muzika a dělali ji spolu a myslím si, že docela jim to šlo. Postupem neúprosného času se začali všichni nějakým způsobem vyvíjet, což je naprosto v pořádku. Ovšem každý začal mít jiné priority. Po čase tedy tuto partu spojovala už jen muzika. Jejich společné akce postupně řídly. Koho hudba bavila a činila mu potěšení, si našel náhradní skupinu s jinými kamarády. Jiní si našli jen jiné kamarády. To vedlo postupně k zvyšujícímu se nezájmu o původní skupinu. Tuto skupinu držela při životě jenom přetrvávající prestiž.
   Nakonec se ve skupině začali postupně její členové jen respektovat a někteří dokonce pomlouvat. Tohle vedlo, když se to ti dotyční dozvěděli, k postupnému snižování sympatií. Skupina se pomalu přestala scházet a vídat. Dalo by se říci, že se vídali jen na koncertech. To vedlo k prohlubující se krizi. Celá krize vyústila, když se jeden člen znelíbil některým natolik, že už s ním nechtěli vůbec hrát. Jeden z nich se toho v zájmu uchování ujal. Začal zjišťovat názor ostatních. Nicméně se dozvěděl názory. S těmihle názory dospěl k závěru, že se s tím členem rozejdou. Stav byl následující: dva členové byli pro, jeden řekl, že není proti němu, ale že má na věc neutrální názor, a jeden řekl, že se mu na něm spousta věcí nelíbí, ovšem nevyjádřil se, ani tak, ani tak. Výsledek je tedy zřejmý. Ten člen, který se toho ujal, místo toho, aby se s ním sešel, mu zavolal a sdělil to po telefonu.
   Ovšem zde to zdaleka nekončí. Začaly se dít věci, které se těžko chápou. Jeden člen, který měl neutrální názor, najednou otočil a sešel se s dotyčným a řekl, že s tím nemá nic společného a že to vůbec nechápe a že chce hrát raději s ním než s ostatníma. To vedlo k popudu odejitého člena a dalo by se říct k protiútoku. Ostatní členové taky neřekli zcela jasně svůj názor. Tohle vše vedlo ke ztrátě důvěry člena, který to všechno začal. Svár byl na světě. Jako když se louskne prstem, se z lidí stanou nepřátelé. Současný stav by se dal nazvat „status quo“. Jsou dvě neslučitelné půlky, které nejsou schopné existence... Tak končí příběh o pádu kapely a hlavně o rozbití, dalo by se říci, pevného kamarádství. A hlavně jak se z člověka stane během chvilky lhář, aniž by to byla pravda.

   Na celou tuhle kauzu existuje několik pohledů. Tento pohled je můj. Jaká je moje role v příběhu se dá poznat. Cílem tohohle je hlavně vysvětlit, že opravdu nejsem lhář a ani by mne nenapadlo v takovéhle vážné situaci lhát. Bohužel tohle tvrzení je v dnešní době spíše chápáno směšně než důvěryhodně...