Brosqa - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Brosqa 35 let / Třebíč

Profilový obrázek Brosqa

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Brosqa si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.


Blog

1 2 3 4

DESPISED ICON - DAY OF MOURNING

Na minulém albu The Ills of Modern Man byl patrný příklon k sekačkám a rovnějším pasážím, v čemž Despised Icon pokračují. Vyrukovali s deskou, která je té předchozí povětšinou podobná, čili už prakticky absentují pološílené běhačky a úchylárny á la I...on Dissonance, které vás donutily skákat tak, jak deathhopeři na svou schizoidní píšťalku písknou. Splnili svůj úkol a natočili dobrou desku, která ale zřejmě nikoho nepřesvědčí o tom, že deathcore není na ústupu...

...pokračování na www.marastjakcyp.com

KILL THE PAIN - LIFE IS FIGHT


 


label: Franz Kavkaz, 2009
kontakt: killthepain.wz.cz, bandzone.cz/killthepain
žánr: hardcore / metalcore
hodnocení: 5


Deska Life is Fight je jednou z těch desek, u kterých si říkám: „jo jo, kdybych to slyšel o pět let dřív, bylo by to mnohem lepší.“ Důvody jsou dva – z podobného mixu hardcoru, metalcoru a řekněme nu-metalu jsem už zřejmě trošku odrostl a podobná hudba už to nejlepší nabídla. Kill The Pain pro mě představují jistý nostalgický návrat ke Slipknot či Korn, ze kterých slyšitelně čerpají. Další přísadou je metalcore a klasičtější hardcore. Nejde o módnost nahrávky, spíše se moderní metalcore v současnosti hraje už lehce jinak.
Pact with Devil začíná metalcore Slipknotem, řádně kopajícím. V této písni se dočkáme většiny poznávacích prvků této mladé domažlické kapely, zpomalení, melodického vokálu, řádného growlu, řevu, krásně čitelné basy, hardcore riffů. Třetí Surprise zřejmě nejen mně bude připomínat Did My Time od Korn, ale já to celkem beru a pro mě je to jeden z lepších songů na desce. Pátá We Are začíná melancholickou vybrnkávačkou, bohužel třeba právě na ní mě irituje čistý zpěv, který se snaží tlačit do hloubky a já to Jirkovi prostě nevěřím. Všechny řvací, chraplavé či growl party hodnotím kladně. Většina písní se nebojí šlápnout na plyn, což je jedině dobře, protože tvrdší a rychlejší pasáže sedí Kill The Pain rozhodně více než ty měkčí a melodické. V riffech a kytarách celkově se nejedná o nic objevného (což nebyl ani záměr), ale na rozdíl od některých jiných desek mě ani neiritují a bicí zní vyloženě dobře.
Cover se mi líbí, ale booklet je chudičký, jeden rozvedený obrázek a sestava je málo. Lehce mě to u některých kapel mrzí, že právě některými přidanými hodnotami nenutí fanoušky ke koupi CD. Texty bych si jako vždy alespoň přečetl, což o to, ale kde? Název kapely i desky je průser, ale to je většina, když se nad tím člověk zamyslí. Zvukově je na tom deska dobře, nástroje jsou hezky slyšitelné a celkově to kope – nahráváno ve Franz Kavkaz.
Jako debutového CD není výsledná práce nejhorší. Nejistota čistého vokálu a nevýrazné pomalé a melodické pasáže naznačují, že cesta by mohla vést k větší agresivitě a přitvrzení, což bych kvitoval s povděkem. Bohužel většina plusů má také nějaké mínus, takže pro mě se v konečném součtu jedná o průměrnou nahrávku.

P.S.: Celé album je k poslechu a stáhnutí na bandzone.cz/killthepain.

KILL THE PAIN:
Honza Václavovič – kytara
Jakub "Houzi" Kůstka- bicí
Jirka Schleis- zpěv
Venca Žák- basa

10 / 45:50

boj:
1. Pact with Devil
2. Memory
3. Surprise
4. Life is Figur
5. We Are
6. Revolution
7. MFB
8. The Man
9. Madman’s Dream
10. Lost Love

DARKEST HOUR - THE ETERNAL RETURN

 
label: Victory Records, 2009
kontakt: www.darkesthour.cc, www.myspace.com/ darkesthour
styl: metalcore
hodnocení: 6.5


K Darkest Hour se dá přistupovat z několika úhlů. Můžeme je brát například jako dokonalé řemeslníky, jako bandu alko-punkáčů, jako lehounce zádumčivé podivné thrashery s citem na silné melodie, jako Američany, co hrají melodický death metal po švédsku, či jako veličinu hc scény. Dle mého jsou všechny tyto názory opodstatněné a zajímavě se spojují a doplňují. Kapela známá i díky častému koncertování stejně jako rychlým rifům a sólům nebo čichem na hitové melodie a refrény, se stala v oblasti tvrdší muziky uznávaným pojmem. Sedmá deska The Eternal Return, jež nevznikla pod taktovkou hvězdného Devina Townsenda jako někteří její předchůdci, představuje lehké odbočení k thrashi od hitovější hc polohy.
Nebudu zastírat, že k Darkest Hour mám vztah víceméně pozitivní. Právě cit pro strhující melodie (kdo dokáže zapomenout na „walking through the rain we'll see the beauty in life again“?) a pro silné momenty je přidaná hodnota, která mě k této veselé kapele přitahuje už nějaký ten pátek. Darkest Hour jednoduše ví, jak napsat dobrý song, z nové desky bych vyzdvihl především Death Worship, The Tides a Bitter.
Kytary jsou opět rychlé jako změny Dubaje a zachovávají si svou klasickou tvář i přes výměnu kytaristy. Sóla se ovšem posunula lehce epičtějším, rozmáchlejším, řekl bych severnějším směrem a mají větší prostor, což osobně považuji za negativum, protože ne vždy jsou motivy dostatečně nosné (např. Transcendence). Vokál se drží ve své klasické řvací podobě a bicí spolehlivě plní svou úlohu. Zvukově má deska zdařilý kabátek, což zřejmě nikoho nepřekvapí, možná se však nejedná až o tak zabijácké šaty jako měla Deliver Us.
The Eternal Return není jednoznačně hitová deska, především oproti dva roky staré předchůdkyni. Tento fakt a lehká zatvrzelost či sveřepost, zřejmě daná sadističtějším, thrashovějším rifováním, jsou zřejmě důvody, proč jsem k desce zpočátku přistupoval s nedůvěrou a byl jsem i lehce zklamán. Postupem času mě ovšem deska spíš přesvědčila a přetáhla na svoji stranu. Darkest Hour natočili nadprůměrnou desku, která fanoušky nezklame, i přestože dostat se do ní trvá déle, než jsme byli u Darkest Hour zvyklí.

DARKEST HOUR:
John Henry – zpěv
Mike Schleibaum – kytara
Mike Carrigan – kytara
Paul Burnette – basa
Ryan Parrish – bicí

10 / 34:56

vracející se:
1. Devolution of the Flesh
2. Death Worship
3. The Tides
4. No God
5. Bitter
6. Blessed Infection
7. Transcendence
8. A Distorted Utopia
9. Black Sun
10. Into the Grey