AA
Zapomenout je někdy velice nesnadné.
Odejít je logické.
Vzdát se jednou musí.
Kašlat na to..
Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Zapomenout je někdy velice nesnadné.
Odejít je logické.
Vzdát se jednou musí.
Kašlat na to..
jako doma chutná jídlo jinak než jinde, obchodní řetězce vypadají jinak. Ale jen uvnitř. Nemyslím uvnitř jako uvnitř, ale uvnitř jako uvnitř. Jakoby v jádru.
Jídlo není všechno, ale maso je velice dobré a kdo říká, že ryba není maso kecá, pač ryba je přeci kámoš. A některý dobrý kámoši jsou celkem maso. Podle mne, kuře není maso. Není v tom nic osobního. Já osobně to tak mam.
Když myslim na nákup, chce se mi.
A jdu, když můžu.
Pokud to dává smysl..
Jídlo není nejdůležitější. Tím se stává, když má Jeden hlad. Nebo kdokoli.
Ale daleko to někdy začíná být jedno
Asi bych to popsal jako slib, který nemůže být vysloven, popsat jej jedním slovem a divit se každému ránu.
Když sedím v nočním světle a po nebi se procházejí pávi, nechodí sem a tam. Nýbrž skoro dokola obzoru a jen ementálový srpek jim prosvítá mezi pery.
Je to skoro jako nemoc, kterou zvládám. Však né moc.
Není proč pospíchat a honit se za ránem. Vždyť stačí se těšit na slunce a divit se noci neustále dokola. Ránem den začíná optimisticky, ale noc končí. Kde touhy je více a hlavně přání. Oči už přivykly.
Tak proč se hnát do oslnění?
Kouzelné opojení sta tisíců jisker rozsetých nad oblaky, padajících zdánlivě dolů a zrdcadlících se v očích.
Ne.
Je jich mnohem mnohem víc!
A s každým přáním se rodí další. Nechme jich ještě pát vzniknout než bude ráno. Stačí snad konečky prstů povolit proběhnout jiskru a až před prvním paprskem pouze na dvě vteřiny rty spojit.
28.3.2014 23:51