Woody Allen - Bez peří
Ukázka z povídky Děvka z menzy
Nastal čas přitáhnout šrouby. Vytáhl jsem odznak soukromého detektiva a informoval ji, že spadla klec.
"Cože!"
"Jsem čmuchal, miláčku, a rozebírat Melvilla za peníze, na to je paragraf 802. Můžeš slíznout pálku."
"Ty mizero!"
"Radši mi všechno pověz, miláčku. Leda že bys to radši vyprávěla v kanceláři vrchního literárního kritika Alfreda Kazina, a myslím si, že by ho to moc nepotěšilo."
Rozplakala se. "Neshazuj mě, Kaisere," řekla. "Potřebovala jsem prachy na dokončení doktorské dizertace. Nedali mi stipendium. Dvakrát za sebou. Ach bože."
Začalo se to z ní hrnout - celá historie. Výchova v snobské čtvrti. Letní tábory socialistů, Brandeisova univerzita. Takových děvčat jsou k vidění tisíce, jak stojí ve frontě před Dramatickým klubem a Poetickou kavárnou nebo si poznamenávají "Ano, velice
pravdivé!" na okraj stránky nějaké knížky o Kantovi. Jenomže někde v minulosti sešla tahle dívka ze správné cesty.
"Potřebovala jsem prachy. Jedna přítelkyně mi vyprávěla, že zná jednoho ženáče, co nemá dvakrát geniální manželku. Byl blázen do Blakea a jeho žena to nemohla zmáknout. Řekla jsem jasně, za peníze si s ním o Blakeovi promluvím. Ze začátku jsem byla
nervózní. Hodně jsem toho jen předstírala. Jemu to bylo jedno. Přítelkyně říkala, že je takových víc. Ach, nezbás jsi mě poprvý. Jednou mě chytli, jak čtu Literární revui v zaparkovaném autě, a jednou mě
perlustrovali a prohledali v Divadle poezie. Do třetice to opravdu schytám."
...
Červené textilní tapety a viktoriánský nábytek udávaly tón. Bledé, nervózní dívky v brýlích s černými obroučkami a rovně zastřiženými vlasy polehávaly na pohovkách a provokativně listovaly v Penguinově edici klasiků. Blondýna se širokým úsměvem na mě mrkla, ukázala k pokoji nahoře a řekla: "Moderní poezie. Wallace Stevens, co?" Ale nešlo jen o intelektuální zážitky - ty holky kšeftovaly i s emocionálními. Dozvěděl jsem se, že za padesát se můžu "seznámit bez opravdového sblížení". Za stovku by vám děvče půjčilo desky s nahrávkami Bartóka, navečeřelo by se s vámi a pak byste ji mohli sledovat, jak prožívá nával úzkosti. Za sto padesát jste mohli v rádiu poslouchat stanici náročného posluchače na velmi krátkých vlnách ve společnosti dvojčat. A za tři stovky bylo kompletní menu: Hubená židovská bruneta by předstírala, že vás sbalí v Muzeu moderního umění, dá vám přečíst svoji disertační práci, ve snobském podniku vás zatáhne do vášnivé hádky o Freudově názoru na ženy a pak spáchá sebevraždu podle vašeho vlastního vkusu - pro některé mužské je to dokonalý večer. Výborný kšeft. Skvělé město, ten New York.
---
Jestli hledáte nějakou odpočinkovou četbu na dovolenou nebo jen tak lehnutí do parku při fajn počasí, měli byste definitivně sáhnout po povídkách od Woodyho Allena. Tyhle povídky psané s lehkým nádechem ironie a absurdity vykouzlí úsměv u každého, kdo
chápe Woodyho smysl pro humor. Kde jinde seženete povídku o intelektuálkách, které za jejich pseudointelektuální žvásty platí chlapi a ony je pak vydírají? Proč ten svět takhle nefunguje. Taky bych si dobře přivydělala.
