Já vím, že když někdo přijde s trápením, spleenem, porozchodovou depresí nebo záchvatem bezdůvodného vzteku, tak řeknu něco ve stylu "to jsou jen tvoje emoce, který jsou pomíjivý. Když si uvědomíš, že tady nebyly, teď tady z nějaký nejspíš hloupý
příčiny jsou a zase zmizí, což znamená, že jsou pomíjivý a ve skutečnosti neexistujou, tak ti přece dojde, že je blbost jednat pod vlivem něčeho neexistujícího", a následuje chvíle ticha a já jen z pohledů ostatních usoudím, že jsem zase řekla něco,
co je totálně mimo.
Takže stále bojuji se svou agitační snahou pomáhat lidským bytostem, které jsou občas zmatené (i mě se to stává!), ale stále narážím na nepochopení a odpor. Myslím, že pod rouškou jejich odolávání je socialismem zapříčiněný tuze zakořeněný ateismus a
odpor ke všemu, co končí na "smus", neboť podle dnešních děsně osvícených a materialistických obyvatel této velice konzervativní a xenofobní české společnosti to všechno vede k ideologii a ta je přece špatná. Ve skutečnosti bych vám ráda sdělila, že ani
ateismus není objektivní, i když si to myslíte, ale pouze hraje ve prospěch dnešní technokratické, kapitalistické a materialistické společnosti. Kdo říká, že není v zaujetí žádné ideologie a je neutrální, je naivní.
Ale teď trochu odlehčím. Samozřejmě jsem zjistila, že jsou lidé, u kterých moje hlášky naprosto nepadnou na živnou půdu, protože nejsou ochotni změnit svoje předsudky vůči všemu duchovnímu či východnímu, což bývá rádo zesměšňováno šovinistickými médii
a filmy, takže už do nikoho nehučím a nesnažím se nikoho dělat šťastným. Stejně většinou dojdu k tomu, že vlastně lidi si sami můžou za to, v jaký jsou situaci.
Ale ejhle! Stále existují lidé, kteří jsou otevření novým věcem, které je mohou obohatit a někdy mě až překvapuje, když za mnou někdo přijde s tím, že se chce něco dozvědět o buddhismu a překvapuje mě, že já jsem podle nich ten správný
člověk. Pro tyhle lidi je tu můj dnešní článek.
(stejně vím, že netrpělivý čtenáře už odrazil dlouhý začáteční text, takže ti, kdo dorazili až sem, jsou odměněni za jejich trpělivost následujícími snad dobrými informacemi)
KNIHY: Skočte si do knihovny a půjčte si knížku Jak se věci mají od lamy Ole Nydahla. Ale nejdřív vám řeknu, že tenhle samozvaný lama je
Dán, který žil nějakou dobu v Tibetu, v mládí to byl hipík co hodně fetoval a díky vztahu s tibetským Karmapou mu došlo, že drogy sice ukážou cíl, ke kterýmu se můžete dostat, ale nikdy vás k tomu cíli nedovedou (možná to není úplně jeho myšlenka, možná
je spíš moje, ale stejně je to pravda! hehehe). Je to velice útlá knížečka, ale varuji vás, že dá vašemu egu facku, po který si řeknete "A jó" a obličej se vám rozzáří, jako lékárníkovi, který
překračoval severní pól v Dobytí severního pólu od Járy Cimrmana. Vážně. I´m not kidding.
BDC: Jedná se o buddhistickou školu, kterou založil výše zmíněný Ole (olééé... no nic). Je to západní marketingový buddhismus, o kterém si s mým kamarádem často rádi děláme legraci, že je to prodejný tibetismus, ale protože je to
nejsnadněji dostupný buddhismus u nás a oba jsme u něj začínali, nemůžem ho zas tolik kritizovat. Prostředí pozitivně nabitých lidí v centrech BDC vás může inspirovat, pomůže s prvními meditačními technikami, které stále v běžném životě používám.
ZEN: Jde o specifickou japonskou či spíše korejskou či spíše když zajdeme ještě dál nejpůvodnější tibetskou formu buddhismu, která je zajímavá svým krutým a často nepochopeným humorem. Tento humor je specifický a má napomoci člověku,
aby napřed zjistil, jak je používání mysli zbytečné, aby pak došel k uvědomění, že pouze vaše mysl je zdrojem všeho. Typické jsou zenové vtipy, např."Kolik zenových mnichů je potřeba k vyměnění žárovky? Dva. Jeden, aby ji vyměnil, jeden, aby ji
nevyměnil." anebo často opakovaná otázka v zenových příbězích: "Proč přišel Bódhidharma ze západu?" (jde o stejný typ otázky jako "proč bych měl rozumět všemu?") Když si uvědomíte, jak jsou některé věci směšné a začnete se jim opravdu smát, tak se
vám s tím nadhledem bude na svět koukat hned líp.
LIDÉ: Nenechejte se odradit od vašich známých, kteří pořád jen chlastaj, fetujou, jezdí na koncerty a připadaj si děsně nad věcí. Nepřipadaj. Jsou v zajetí svých závislostí a to vám může připadat srandovní, protože základní poentou
buddhismu je to, že člověk může být šťastný pouze, když je naprosto osvobozen od svých závislostí. A nenechte se odradit jejich rádoby vědeckými kecy, který budou zcela určitě následovat, pokud jsou aspoň trochu inteligentní, viz odstavec č. 2.
Samozřejmě, že nás okolí ovlivňuje, takže nebude na škodu, když se přiznám, že i já mám období, kdy se meditaci tolik nevěnuji (např. začátek školy, párty, chodbapárty, školapárty, párty, párty, párty...), takže nemějte výčitky svědomí, stává se to často
západním lidem postiženým naší konzumní civilizací :).
MEDITACE: V oné zázračné útlé knížečce Jak se věci mají jsou popsány začátečnické meditační techniky, které vám pomůžou zklidnit mysl a utříbit si dojmy z každého dne, které jsou opravdu důležité. Doporučuji začít používat tzv. denní
mantry během normálního dne. Např. když zalíváte květinu, říkejte si "zalívám květinu, jsem zalíváním", když myjete nádobí "myju nádobí, jsem mytím", pomůže vám to zklidnit dech, zpomalit tep a líp se soustředit na jednu činnost a vytlačit tak rušivé
dojmy. Když mně něco rozhodí, tak si říkám svou oblíbenou mantru "lama la čjab sum čhio, songže la čjab sum čhio, čhö la čjab sum čhio, gendün la čjab sum čhio", která znamená "přijímám útočiště v lamovi, v buddhovi, v jeho učení a v sangze". Všechny
tyhle termíny se vám osvětlí, jakmile si přečtete Jak se věci mají. Nejjednodušší začátečničkou meditací je podle mě říkání mantry "ohm mani pädme hung", aspoň hodinu v kuse. Pěkně zahrčte hrdelním hlasem a ponořte se do těch slabik. Je to fajn.
CO JE VLASTNĚ CÍLEM? Myslím, že o buddhismus se primárně zajímají lidé, kteří chtějí ze svého života vytřískat něco víc, něco lepšího. A buddhismus je nádherná příležitost pro to opravdu se pohroužit do života a být v něm trvale
šťastný. Můj kamarád, který se buddhismu věnuje daleko intenzivněji než já, tvrdí, že prvním důležitým krokem je poznat vlastně, kdo jsem já. Trochu se v této otázce lišíme, protože já si myslím, že přemítáním o své identitě se akorát zpětně vracíme ke
svému egu, které je prapůvodcem všeho utrpení. A není dobré ho posilovat. Když poprvé zažijete při meditaci absolutní pohroužení, při kterém vám bude připadat, že se rozplýváte ve vesmíru a přestáváte existovat, tak se možná leknete a budete hledat
způsoby, jak svou existenci skloubit s buddhismem a přitom stále existovat. Ve skutečnosti neexistuje nic, takže z tohoto pocitu nepanikařte ;)
CO DÁL? Neodvažuji se být tím správným člověkem, co má radit co a jak s buddhismem, ale protože mi pár lidí řeklo, že už jsem je nakopla správným směrem nebo dokonce zachránila život (fakt), tak je možný, že ve mně něco je. Takže
každopádně, na jakýkoli dotazy email nebo Skype (nickname samozřejmě chenolita) nebo i zdejší Názory ;) vždycky se můžem navzájem obohatit.
Stejně vím, že tenhle článek budou posuzovat některý buddhisti ortodoxně a odmítnou ho a zase známý "ateisti" se mi v duchu zasmějou a náhodní čtenáři to ani nedočtou, ale I don´t care :) Tohle je pro lidi, který mě zastavujou a chtěj svůj život
obohatit, jen těm to slouží a nikomu jinému :)
