Pjótra Žena, 35 let / Ostrov

I still adore her!!!

Ukázka z povídky Děvka z menzy

Nastal čas přitáhnout šrouby. Vytáhl jsem odznak soukromého detektiva a informoval ji, že spadla klec.
"Cože!"
"Jsem čmuchal, miláčku, a rozebírat Melvilla za peníze, na to je paragraf 802. Můžeš slíznout pálku."
"Ty mizero!"
"Radši mi všechno pověz, miláčku. Leda že bys to radši vyprávěla v kanceláři vrchního literárního kritika Alfreda Kazina, a myslím si, že by ho to moc nepotěšilo."
Rozplakala se. "Neshazuj mě, Kaisere," řekla. "Potřebovala jsem prachy na dokončení doktorské dizertace. Nedali mi stipendium. Dvakrát za sebou. Ach bože."
Začalo se to z ní hrnout - celá historie. Výchova v snobské čtvrti. Letní tábory socialistů, Brandeisova univerzita. Takových děvčat jsou k vidění tisíce, jak stojí ve frontě před Dramatickým klubem a Poetickou kavárnou nebo si poznamenávají "Ano, velice pravdivé!" na okraj stránky nějaké knížky o Kantovi. Jenomže někde v minulosti sešla tahle dívka ze správné cesty.
"Potřebovala jsem prachy. Jedna přítelkyně mi vyprávěla, že zná jednoho ženáče, co nemá dvakrát geniální manželku. Byl blázen do Blakea a jeho žena to nemohla zmáknout. Řekla jsem jasně, za peníze si s ním o Blakeovi promluvím. Ze začátku jsem byla nervózní. Hodně jsem toho jen předstírala. Jemu to bylo jedno. Přítelkyně říkala, že je takových víc. Ach, nezbás jsi mě poprvý. Jednou mě chytli, jak čtu Literární revui v zaparkovaném autě, a jednou mě perlustrovali a prohledali v Divadle poezie. Do třetice to opravdu schytám."

...

Červené textilní tapety a viktoriánský nábytek udávaly tón. Bledé, nervózní dívky v brýlích s černými obroučkami a rovně zastřiženými vlasy polehávaly na pohovkách a provokativně listovaly v Penguinově edici klasiků. Blondýna se širokým úsměvem na mě mrkla, ukázala k pokoji nahoře a řekla: "Moderní poezie. Wallace Stevens, co?" Ale nešlo jen o intelektuální zážitky - ty holky kšeftovaly i s emocionálními. Dozvěděl jsem se, že za padesát se můžu "seznámit bez opravdového sblížení". Za stovku by vám děvče půjčilo desky s nahrávkami Bartóka, navečeřelo by se s vámi a pak byste ji mohli sledovat, jak prožívá nával úzkosti. Za sto padesát jste mohli v rádiu poslouchat stanici náročného posluchače na velmi krátkých vlnách ve společnosti dvojčat. A za tři stovky bylo kompletní menu: Hubená židovská bruneta by předstírala, že vás sbalí v Muzeu moderního umění, dá vám přečíst svoji disertační práci, ve snobském podniku vás zatáhne do vášnivé hádky o Freudově názoru na ženy a pak spáchá sebevraždu podle vašeho vlastního vkusu - pro některé mužské je to dokonalý večer. Výborný kšeft. Skvělé město, ten New York.

---

Jestli hledáte nějakou odpočinkovou četbu na dovolenou nebo jen tak lehnutí do parku při fajn počasí, měli byste definitivně sáhnout po povídkách od Woodyho Allena. Tyhle povídky psané s lehkým nádechem ironie a absurdity vykouzlí úsměv u každého, kdo chápe Woodyho smysl pro humor. Kde jinde seženete povídku o intelektuálkách, které za jejich pseudointelektuální žvásty platí chlapi a ony je pak vydírají? Proč ten svět takhle nefunguje. Taky bych si dobře přivydělala.

Dosud když jsem se objevila v novinách, tak to bylo vždycky na nějaký demonstraci anebo u zkoušení z maturity. Když jsem se ale teď objevila v karlovarský Sedmičce, byla jsem tak v šoku a rozhodla se, že se o to podělím se světem.


Jasně že si jako první věc řeknete, že jsem vážně egoistická a asi budete mít trochu pravdu. Ale abych se vykoupila a ukázala, že to tak úplně není, chci vám říct pár vět o Lupodavovi (to je ten pán uprostřed, co drží ty obrázky a mimochodem, já jsem ta dívka napravo ehm ehm).

David Lupoměský je totiž podle mě nejlepší fotograf z Karlových Varů a měla bych ho opravdu vychválit do nebes. Děsně ráda bych sem vložila jeho fotografie, ale znáte ten copyright nebo co. Nebudu mu krást fotky z jeho stránek, když se tam můžete podívat sami a zvýšit mu tak jeho návštěvnost: http://lupodav.cz/ Na jeho stránkách se můžete sami pokochat jeho báječnými fotografiemi z aktuální výstavy v karlovarském Vřídle, kde kromě mě visí další krásné dívky a jeden chlapec. Všichni jsou plnoletí, nechali se vyfotit dobrovolně a s použitím fotografií byli předem obeznámeni. A taky si nás můžete koupit, protože není nad to, když vám v obýváku místo profláklýho Van Gogha visí nějaká kočka bez spodního prádla, s indiánskou čelenkou nebo s dredy (ale moji fotografii si už zamluvila maminka, sorry).

Tak to by bylo. No ještě si rozmyslím, jestli ten článek ze sedmičky přidám do svého CV, až někde budu žádat o práci.