já mám potřebu
sem něco napsat po každým strašným pádu.. teď to byl pád do hlubin, do kterých mě schodil překladatel a já pevně doufám, že proto, aby mě mohl doprovázet...
Když se konečně vyhrabu z profesora ( :DDDDDDDD) tak přijde další, zvláštní, příjemný a naprosto odlišný než ostatní. Kdybych neměla okno a všude modřiny (pár set pádů, že jo..) a nebyla tak boží, tak vím na čem jsem.. takhle jsem jenom na blogu a snažím se shodit mentální zátěž.
Taky další ponor nastane až se mi odstěhuje spolubydlící Nikolka....... Když ona je mi tak podobná, povídáme si beze slov, jsme jako manželé...
A taky jsem zjistila, že mé další spolubydlící jsou opravdu povrchní fifleny z véeška. Tak jim tu jejich debí přebíjím koněma.. a já vím, kdo vyhraje :D he he hee
Sakra, blog nepomáhá...