už to neumím počítat
ať už je pondělí a úterý a já už sedím sama v tom autobuse.. a't už je středa kolem desátý ráno a já si to štráduju SAMA na tu delší červenou. . prosííím!! ale hlavně ať není neděle a já nezjistím, že ta moje překližka je na sračky...
no to by mě zabilo!!!!! chci úterý!! a pak to přesdalší úterý.. to žádnopádně střízlivá NEBUDU!!! už jenom kůli tomu mýmu dojezdu... chci do rockcafé.. a předtim do roxy a sem hrozně zvědavá..
jdu číst.. zase.. a bolí mě hlava.. a je to zase na dlouho.. a nebo se směju.. protože když tam příjdu, tak je tam vždycky novej vzkaz.. ať už je sebedebilnější jako ty ode mně nebo od jinejch.. ale je to fajn.. stejně jako když mě probudí pes že se bojí... nebo fretka, že jí je špatně.. a stejně mám noční můry.. a nejvíc ve prdeli jsou ty soboty a ty hrozný muka o to jak dopadne těch prvních čtrnáct dní v červenci.. je to půl roku a už sem stihla poslat do daleka všechny moje vlastní soulmejty.. a že jich bylo.. a teď mám pár hrdinů.. třebas i ty co se potkávaj v emhádé =)
nebo v cirku, kam příjdu jenom na hodinku, řeknou mi dvanáctkrát že sem blbá, a pak natáhnou kušny, že du pryč.. protože PROČ? protože sem se MUSELA přesvědčít, že to nemá cenu.. a takhle dopadly tři minuty na napsání něčeho smysluplnýho.. nedělej to.. stejně sem nechodíš.. a nemám tě v přátelích. a teď sem zvědavá.. přijmeš nahrávku nebo se to už nedá zachránit?? nebo je to až moc rozjetý? uvidí se v pátek a v úterý... stejně se ozvu.. PROTOŽE TO UŽ NEJDE NA STEJNÝ VLNĚ DÁL!!! stejně jako Kateřina pochopila popel v pohledu