Proč to dycky blbě dopadne?
Naše kapela už na podiu nepůsobí jako banda úplnejch nazdárků. Můžeme se soustředit na výraz hudby - naší hudby - a na zábavu, kterou se snažíme přenést na lidi.
Chceme bavit hudbou a její živou produkcí. Snažíme se o to jako divý. To není jen tak a proto je třeba se na koncert posilnit. Hraju, hraju, skáču a řežu do toho. Takhle to trvá hodinu a najednou je konec. Slezu z podia a celý tělo pumpuje. Bylo to dobrý jenže je konec. Potřebuju ze sebe všechno dostat. Zaparkuju u baru. Tam setrvám s drobnými přestávkami po zbytek večírku. Dál už nevím...probudím se až ráno, je mi hezky na duši. Jsem klidnej a spokojenej. Jenže v hlavě mám střepy a síla vynaložená na cestu do koupelny se rovná síle vynaložené na vyskládání vagonu uhlí. Tak to v sedmnácti nebejvalo... Holt jsem Dědek! A bigbeat je nejlepší!