A tak ...
... aniž bych se nadála je dost hodin, silně po půlnoci a mnou zmítá mnoho nepopsatelných pocitů. (V tuto chvíli přemýšlím jak realizovat jeden sen, který se mi zdál, a to - roztáhnout ruce a letět. Vím blbost, ale nádhernej pocit k nezaplacení. To jen tak....)
Říkat, že tu sedím nad prázdnou skleničkou je blbost, protože ta už je dávno dávno prázdná, stejně jako moje hlava. A tak sedím, poslouchám Annie´s Trip a říkám si, jak jde v poslední době všechno krásný a dobrý kolem mě do kytek, místo toho, abych už konečně třeba v půl 2 ráno dopsala tu zrávu do škole. Z každé stránky života nacházím něco co je zřejmě nenávratně pryč. Asi to tak má být, a i kdyby ne, tak já s ním nic nenadělám....já budu pracovat na tom, co změnit můžu.
Proto lidi nic nevzdávejte a perte se jako lvi s hroší kůží!!!
Dneska jenom Jůlie.
A ještě něco:
Už je to trošku dýl co sem viděla dokumet seskládanej ze skutečnejch záběrů o Doors...ale doporučuju vidět. Stojí za to.